Štěpánka Pivcová
Designérka dámské kolekce Horsefeathers

I když se o světě mluví výhradně jako o mužském světě a v boardsportovém průmyslu by to mělo platit dvojnásob, stará pravda říká, že ženy mají přednost. V prvním díle naší nové rubriky Behind the scenes, ve které vám postupně představíme členy Horsefeathers teamu, jsme jako první posadili do pomyslné zpovědnice Štepánku Pivcovou, designérku dámské kolekce. Ta se stala členkou teamu v říjnu roku 2009. Výsledky její práce jste mohli poprvé vidět v kolekci Jaro 2011.

Nedávno jsme představili novou Back to school kolekci 2011. Pro tebe je to již rok, kdy jsi začala s její přípravou. Jak vzpomínáš na její tvorbu?
Vzpomínám si, že jsem se docela zapotila s návrhy, protože jsem chtěla vymyslet skvělou kolekci plnou nových prvků. Jsem zvyklá si nejdřív všechno naskicovat v ruce a udělat si přípravné kresby. Nápady přicházely v různou dobu a na různých místech. Pamatuju si, že jsem kreslila už na horách půl roku před tím, než jsme opravdu začali vytvářet zimu 2011. Seděla jsem večer v baru a najednou mě napadla holčičí bunda, ze které pak vzešel Passenger. Přemýšlela jsem, jak vyřešit originálně kapucu. Měla jsem několik nákresů, a některé detaily jsem použila pak třeba pro mikinu GOODBYE. Návrh  kapuce na mikinu VENUS vznikl podle boxerského županu, který jsem viděla v televizi. Prostě nápady přicházely ze spousty drobných podnětů a já je zaznamenávala do bloku.

Máš v aktuální kolekci jednoznačného favorita, na kterého jsi právem pyšná?
Jsem pyšná na celou kolekci, ale mám favority, které si co nejdříve pořídím a budu je pyšně nosit. Třeba se vidím v šedivých džínách FLIGHT a červené kostkované bundě PASSENGER,pod tím mikina LUCIA v černé barvě a triko MARILYN limetkové barvy a čepici CONE. Taky se těším na HOBO v černé s různobarevnýma knoflíkama.

Tím, že na každé kolekci pracuješ s ročním předstihem, dá se říct, že se profesně defacto neustále pohybuješ v budoucnosti. Nemíváš občas jet-lag?
Hahahaha .. jo jet-lag mám pořád. Třeba si už teď myslím, že je rok 2012, protože právě dokončuji kolekci na zimu 2012. V bance píšu k datu rok 2008, protože vím, že ten už určitě byl a bankovní úřednice se mě pak ptá, jestli jsem v pořádku. Taky hodně cestuju, takže jet leg mám i klasicky z letadel.

Když zmiňujeme budoucnost, můžeš nám vyložit karty na stůl a alespoň naznačit, co nás za rok čeká?
Čeká nás skvělá budoucnost plná pohody. To je jasné. Mám totiž skleněnou kouli a tam je to všechno vidět. Lidi budou k sobě milí, na ulici se budou usmívat. V létě bude teplo a v zimě spousta prašanu. A kdyby tahle otázka byla mířená na to, co se bude nosit..jako že asi je, tak můžu jen naznačit, že barvy budou víc zemité. Už ne tak jasné a křiklavé.

Zpátky do současnosti. V čem je podle tebe zásadní rozdíl mezi jarní streetwearovou a aktuální Back to school kolekcí?
Back to school kolekce stylově zapadá do konceptu snowboardové řady Horsefeathers. Podporuje svými designy sportovní zaměření celé zimní kolekce. Na mikinách, stejně jako na snb bundách, se objevují barevné panely a zajímavé umístění loga. V kolekci jsou i péřové bundy COMET/COMET VEST a bundy MEROPE a PASSENGER určené do města, které mají parametry snb bund ( 2000 voděodolnost/ 2000 prodyšnost. To je dost unikátní spojení. Designem se odlišují úplně od snb bund, ale mají tyhle super vlastnosti.
Jarní streetwearová kolekce je postavena jinak. Už podle názvu je znát, že se snažíme vyvíjet kolekci určenou především pro městský život. V ní se míchají funkční prvky se street fashion. Je to pro nás nový směr a dost nás baví posouvat hranice a vymýšlet nové styly oblečení. Těšte se na jaro 2012!

Jak jsi se vlastně dostala k designování? Nevěřím, že se člověk jedno ráno probudí a řekne si: „Budu designérem.“  Chtěla jsi  vždycky pracovat v módním průmyslu a jaká byla tvoje cesta?
Prostě je to tak! Jednou ráno jsem se probudila a vzala do ruky papír a začala kreslit. První návrh byl dost vtipnej a dodneška ho mám. Byla to holka v mrkváčích a triku s logem Rolling Stones. Nechápu, kde se to vzalo, a dneska si říkám, že jsem už tenkrát byla vizionář, protože se ty mrkváče opravdu nosí. Pak jsem díky velké podpoře mámy, začala chodit na kurzy kreslení a na přípravu na talentovky. Máma celou dobu doufala, že mě to přejde a budu chtít být třeba učitelka. Já to ale nechtěla vzdát, strašně mě bavilo kreslit a vymýšlet oblečení. Taky mě naučila šít, takže jsem si své nápady mohla zrealizovat..a že to byly kousky. No a najednou to šlo nějak samo a už jsem byla ve škole. Nejdůležitější pro mě byly zahraniční stáže, kde byli návrháři z celé Evropy, a tudíž velká konkurence. Tam jsem si uvědomila, že musím makat, a že to není jen legrace, ale dost tvrdá práce. Navíc se kolekce mění každého půl roku a udělat dobrou a funkční věc je jako sestrojit atomovku. Když je to blbý, tak to taky vybouchne. Ale pořád mě to baví.

Když jsme u tvé minulosti, měla jsi někdy nějaký svůj vzor nebo dětský idol?
To je těžká otázka. Mám idolů spoustu, ale nějak nedokážu vybrat jen pár jmen.

Jak dlouho vlastně pracuješ v Horsefeathers?
Jsem v týmu dva roky, ale někdy mi to přijde, že jsem tu deset let. Děje se toho tady hrozně moc.

Dá se předpokládat, že v Horsefeathers teamu bude většina mužů. Je to pravda? Pokud ano, bylo těžké prosadit svůj názor v mužském kolektivu?
Je to tak. Většina teritoria tady patří mužům a pro mě to byla příjemná změna, protože před tím jsem byla převážně v ženském kolektivu. Nechci říkat, co je lepší a co horší. Záleží na konkrétních lidech, jak si sednou a jak spolu vychází. Za sebe můžu říct, že se mi s klukama pracuje skvěle a pokud se někdy přetahujeme o názory, tak se snažíme, aby vyhrál ten nejlepší a nezáleží, jestli je to chlapskej nebo ženskej názor. Necítím se zahnaná do kouta, a je fakt, že kluci ví, že bych se jen tak nedala.

V průběhu let se role ženy celkem změnila. Co si myslíš o dnešních feministkách?
Abych pravdu řekla, tak v tom pojmu ‚‘dnešní feministky‘‘mám sama zmatek. Jen vím, že se průkopnice feminismu snažily vydobýt ženám stejné rovnoprávné postavení jako mužské části společnosti. To se, myslím, víceméně podařilo, a tak můžeme studovat, pracovat a jinak se prosadit samy za sebe. V tom vidím velké plus, jinak bych pravděpodobně třeba nemohla řídit sama auto a vlastně dělat i svou práci. Všichni ale víme, že muži a ženy jsou ve svém chování a projevu odlišní a ani feministky by podle mě neměly chtít, aby se ženy chovaly jako muži. Odlišnosti jsou pro obě pohlaví důležité. Nechtěla bych chodit se svým klonem.

Trpíš někdy uměleckou krizí?  Co ti pomáhá ji překonat?
No jasně, že trpím. Představ si, že každý půl rok vymýšlíš nové oblečení, které bude ještě lepší než to předchozí. Překonávám ji láskou, sportem a cestováním. To je pro mě nejlepší recept na krizi.

Kdybys měla jednou v životě na chvíli příležitost ovlivnit světovou módu a určit trend, co bys udělala a jaký by byl tvůj diktát?
Kdybych měla tu moc a mohla diktovat něco lidem na celém světě, tak by to určitě nebylo nic o oblečení.

Pracuješ ve firmě, která podporuje celou řadu boardsportů. Jak jsi na tom ty? Snowboarding? Skateboarding, kola nebo snad dokonce FMX?
U mě jednoznačně vede snowboarding, pak kolo a běh. Skate jsem nepokořila, spíš to prkno pokořilo mě, ale kluci to se mnou občas zkoušej znova.

Boty nebo kabelky?
Oboje plus brýle.

Blondýny nebo brunety?
Bruneti.

Ideální muž?
Kelly Slater.

Jaký je tvůj cíl, tvoje meta, na kterou bys chtěla dosáhnout? 
Můj dlouhodobý cíl je být dobrým a štastným člověkem.

Na závěr. Kterého za svých kolegů bys ráda viděla ve zpovědnici příště?
Nechala bych je losovat. Chci je tam vidět všechny.