Matej Dolník: Dokud mohu jezdit, tak mě to baví. Ať je to cokoli.

Matej Dolník je slovenský snowboardista, skejtr, instastar a amatérský DJ v jednom balení převázaným značnou dávkou humoru. V následujícím rozhovoru se dozvíš, jak mu to jde s hledáním holky, co považuje za svůj největší snowboardový úspěch, anebo jak získat 1 300 followerů za jeden rok.

Okay a ještě nějaké info o tobě, které tam asi nemáš uvedené. Odkud jsi? Kde bydlíš? Kde pracuješ?

Aktuálně se nacházím v Žilině, pohybuji se v rámci legislativních nařízení v okolí Žilinského okresu, jsem doma u maminky.

Pokud tohle čtou páni policisté, tak je vše v pořádku.

Ano, toto vše je v pořádku, všechno dodržuji. Nepotkávám se s lidmi, chodím snowboardovat a přes Tinder se nemám šanci nakazit, páč se mi tam nedaří, haha. Bydlím u maminky, ta mi vaří, pere, stará se o mě, hýčká si mě. Koncem ledna se budu přesouvat nazpět do Prahy, kde bydlím na bytě s Peťkem Mercellem. Tam také pracuji, v Red Bullu. Mám na starosti celý československý Wingsteam a Student brand a manažery v Čechách a na Slovensku, kteří se starají o největší české a slovenské vysoké školy.

Práce tě baví?

Práce mě baví. Kdyby mě nebavila, tak ji nedělám, haha. Ale ne, ta práce je fakt super, je tam hromada mladých lidí, kreativní práce a mám odtamtud hrozně moc zkušeností a zážitků, takže si na to nemohu vůbec stěžovat.

Co ty a snowboarding? Jak dlouho to už spolu táhnete?

Teď jsme přes Vánoce dávali přetáčet VHS kazety, protože je máme doma ve skříni a máma nadávala, že je tam bordel a že na ně jen sedá prach, tak jsem to nechat stočit na USBčka. Dívali jsme se na to a byly tam perfektní záběry z roku 2003, kde jsme si osadili takovou dřevěnou lavičku a na ní jsme se učili první 50-50 a první boardslidy. Samozřejmě, že ty boardslidy moc nevycházeli, neboť ta lavička byla dřevěná a vždycky nás to zařízlo. Ten samý rok jsme si postavili s bratrancem i skok a učili jsme se první backflipy.

Co považuješ za svůj největší dosavadní snowboardový úspěch?

Všichni se mi za to smějí, že to byla Paralympiáda, haha. Ale nebyla to Paralympiáda, byla to Univerziáda. To považuji asi za takový svůj největší snowboardový úspěch. Já jsem byl vždy takový ten snowboardista – sportovec. Všichni na závody nadávali, ale já jsem hrozně soutěživý typ a vždy mě strašně bavilo chodit po soutěžích. S Borisem jsme měli oběhané všechny závody na Slovensku, a i když jsem skončil desátý, dvanáctý, patnáctý, tak mě to prostě strašně bavilo. Jet na Univerzitu do Granady, strávit tam 12 dní se všemi těmi reprezentanty, mít reprezentační oblečení, zajezdit si tam a nakonec skončit sedmý, to beru jako vrchol své pseudosportovní kariéry.

Když jsi trénoval na Univerziádu, snowboarding byl pravděpodobně pro tebe o tréninzích, hrocení triků a podobně. Čím je snowboarding pro tebe nyní?

Já jsem v podstatě nikdy netrénoval, bylo to o zábavě a o tom životním stylu. Když to řeknu tak pateticky. Já jsem se snowboardingem vždy bavil, chodíval jsem na závody a tam jsem se učil nové triky. Na kvalifikaci jsem například dal věci, které jsem uměl a potom jsem se začal učit triky nové. Nejdříve jsem sebou házel jako pytel a potom už to nějak šlo. Svého času nebyl takřka žádný víkend, kdy bychom nebyli na závodech. Spolu s Dušanem Bizíkem a Borisem Karolčíkem jsme je všechny oběhali, pobavili se tam a zkoušeli nové věci. A to samé je pro mě snowboarding i nyní. Kdyby teď byly nějaké další závody, tak děláme s klukama to samé. Ale poněvadž nejsou, tak chodíme jezdit jen tak, bavíme se. Teď jsem si například koupil splitboard. Lanovky nejedou, takže jsem si ho sehnal v ideální době. Chodím šlapat, a když můžu jezdit, tak mě to baví. Ať je to cokoliv.

Pamatuješ si, kdy ses poprvé střetnul se značkou Horsefeathers?

Asi to bylo v době, kdy jsem ještě odebíral časopis Board, tam jsem poprvé postřehl značku Horsefeathers. Potom později, když jste začali sponzorovat Dušana Bizíka. Je srandovní, že až nyní, poslední rok, když už až tolik nesnowboarduji a jen dělám srandovní videa na Instagramu, se mi podařilo dostat budget a konečně jsem se připojil ke klukům, kteří už HF support měli. Do té doby si ze mě dělali srandičky, když jsme přišli na nějakou akci a Dušan měl nové věci, Boris měl nové věci a já jsem měl do té doby v podstatě jen slevy. Ale měl jsem k tomu vždy pozitivní vztah a vždy mě ty věci bavily, bavilo mě to nosit a rád jsem v tom jezdil. Celkově mám s lidmi z Horsefeathers hrozně dobrý vztah, dobře jsme si sedli a můžeme spolu řešit všelijaká témata, takže mě ten support opravdu baví. Vůbec to není takové hrocení, jako to bylo s jinými sponzory. Tady prostě dělám to, co mě baví a funguje to.

Máš nějaký oblíbený kousek z nové kolekce?

Asi to bude bunda Norman atrip. Zpočátku se mi moc nelíbila, přišla mi trochu moc křiklavá, ale nezaváhal jsem, neudělal jsem tu chybu. Nechal jsem si poradit od své módní guru Kiky Hledíkové a vzal si ji. Nejdříve jsem se obával, že ta barva bude taková cestářská – křiklavě zelená, ale teď se mi moc líbí. Je výrazná, ale při tom jednoduchá. Tu nosím rád.

Když se ohlídneš nazpět do roku 2020, jak bys ho objektivně zhodnotil? Jaký byl pro tebe rok 2020?

Když to zhodnotím kvalitativně, tak to bylo celkem fajn. Na to, jaká byla omezení, tak se mi podařilo i dost jezdit, hodně jsem skejtoval, protože se dalo jezdit už od května a dost času jsem trávil i doma. V březnu a dubnu jsme ještě chodili do Derešov (Jasná) šlapat žlaby, takže ta korona nás až tak nepoznamenala. Přes léto byla, jak tomu říkám, přestávka od covidu, mohli jsme si užít vícero eventů, chodit po horách a tak. A teď přes zimu mě možná i více těší, že jsou lanovky vypnuté, neboť na svazích není tolik lidí a dá se chodit do hor. Má začít sněžit, takže to bude super. A když to zhodnotím kvantitativně, tak + 1 300 followerů na Instagramu.

A to není málo, haha.

A to není málo. Byla za tím hromada práce společně s mojí mámou, kterou jsem točil na svůj Instagram, takže tímto bych jí chtěl poděkovat. Minimálně 300 z nich přitáhla ona, pokud ne víc. Takže bych řekl, že to byl můj úspěch roku 2020. 1 300 followerů plus a tím pádem jsem předběhl Borise Karolčíka, který mě teď už vůbec nemá šanci doběhnout, o 700 followerů.

Máte takovýhle interní battle o followery?

Ano, ano. Tenhle battle jsme začali před 3 – 4 roky, když jsme měli oba dva tak 900 followerů a začali jsme se předbíhat. Boris potom šel do Red Bull soutěže Can you make it a tam začal hrabat followery, neboť si všechny teamy navzájem sdílely profily. Tam nabral nějakých 500 followerů, potom začal v Hangairu skákat s Expl0itedom, tak mu samozřejmě dala follow všechna děcka a ještě si dal skrytý profil, aby m ten follow musela dát, takže tam trochu podváděl. A přesně si pamatuji, že když jsme byli v březnu šlapat Dereše, měl 2 080 followerů, ja jsem ho tehdy na tenhle počet doběhl a měli jsme stejně. On má nyní 2 080 a já mám 2 700, takže vyhrávám! Prostě jsem ho úplně odrovnal. Nemá šanci.

Rok 2020 přinesl do světa internetu i tvá karanténní videa. Jak to celé vzniklo?

Začalo to tak, že jsme s mámou natočili první den karantény, kdy jsme byli doma a já vypil takřka všechno pivo a snědl skoro všechno jídlo apod. Mělo to hrozně dobré ohlasy, všichni se tomu smáli a chtěli další a další podobná videa. A tak jsme je začali s mámou točit. Někdy to bylo celkem vyčerpávající, protože já měl přitom ještě od 8 – 18 hod svoji práci na home office. Máma je vedoucí Odboru kultury, školství, sportu, místního rozvoje a cestovního ruchu v Žiline, takže ta byla celou dobu v krizovém štábu a chodila od 7 – 19 hod do práce. Přišla domů, hodinku si pospala a šli jsme na to. Ale častokrát se stalo, že už ode dveří křičela „Víš, co mě napadlo? Tohle bychom mohli natočit, tohle bychom mohli udělat, tohle by byla sranda.“ Do devíti večer jsme to většinou natočili, já jsem to hodinku a půl až dvě potom stříhal a celý unavený to ještě postnul, lehl si a usnul. Ráno jsem se vzbudil a znovu ten samý proces. Máma se mě potom vždy ptala, co nám kdo píše, chtěla, abych jí přečetl všechny ty reakce a šli jsme na další díl. Nedalo se to dělat úplně každý den, ale i nám to potom dodávalo takovou energii, že jsme se nad tím smáli, jak to lidi baví.

Přesně to mě zajímalo, jak na to reagovala tvoje mamina, a.k.a. Queen Dolníková? Chtělo se jí do toho?

Právě že častokrát to byla ona, kdo přišel s nápadem. Ona byla vždycky dost zábavný typ a myslím, že jsem po ní tu zábavnou povahu zdědil. Hrozně ji baví dělat podobné srandičky.

Tak to je super, tímto bych ji chtěla pozdravit a jménem celého internetu jí poděkovat za to, že do toho šla a za to, že nás celou první karanténu bavila.

Vzkážu jí to. A kdo to neviděl, může si to prohlédnout u mě na Instagramu, mám v highlightech uloženou celou karanténní sérii.

Momentálně je Slovensko opět v lockdownu, plánujete další části?

Ano, už to mám naplánované asi týden, ale ještě jsem se k tomu nedostal. Musím se k tomu dokopat a natočíme nějaké nové mini série.

Na závěr mě ještě zajímá, jak se má DJ Gepard? Plánuješ v tom pokračovat i po koroně? (pro ty, co to nevědí, Matej je i „DJ“, který vystupuje pod uměleckým jménem DJ Gepard).

Toto vzniklo tak, že jsem na party šel okolo DJ pultu, kde hrál Škrupo a zeptal jsem se ho, zda i já můžu být DJ. On odpověděl, že jasně. Skoro jako Dominika Cibulková, když šla jen okolo, mně se stalo něco podobného, haha. Baví mě poslouchat dobrou hudbu, nerad poslouchám špatnou hudbu, ale zároveň i špatná hudba umí být hudbou dobrou. Nakopávaly mě dvě věci: na každé afterparty byl DJ, která hrál jen určitý typ hudby, například drum n bass nebo rock a ti lidé se na tom v podstatě moc nebavili. A tak jsem si řekl, že by bylo fajn pouštět třeba úplný debiloviny, na kterých se lidé budou mega bavit. A druhá věc, která mi otevřela oči, byl Celé zle stage na Grape festivalu, kde jsme skákali na O-zone, Eins Zwei Polizei, Offspring, Spice Girls a podobně a fakt jsme se tam extrémně bavili a zjistil jsem, že přesně tohle musíš pouštět na těch afterkách, na tom se nejvíc pobavíme. Já nejsem DJ, já jsem jen pouštěč, koupil jsem si konzoli za 100 Eur, Škrupo mi vysvětlil, jak mám na ní přepínat písničky, které mám v notebooku a já jen vybírám hudbu, o které si myslím, že bude lidi bavit. Hrál jsem na afterkách po snowboardových akcích, tam se většinou sejdou lidé, kteří mě znají a baví se už jen na tom, že tam stojím nad tím DJ pultem a pouštím blbosti, při kterých se bavíme. Tolik k mé kariéře, která byla bohužel odložena z důvodu covidu, ale doufám, že se za ty gramce zase brzy dostanu.

Maťo, díky za rozhovor a přeji ti mnoho úspěchů ve všech sférách tvých různorodých kariér, ať už ve snowboardové, instagramové nebo djské.

Sleduj Mateje na Instagramu: https://www.instagram.com/matejdolnik/

MATEJŮV VÝBĚR

Rozhovor si můžeš poslechnout také ve formě podcastu