⚡️ Sleva 𝟯𝟬% na Bike apparel - mimo produkty označené Novinka ⚡️ Jen do pondělí 3.10.

Nákupní košík

Zavřít

V košíku nemáš žádné zboží.

Doprava zdarma od 500 Kč

30 dní na vrácení

Zdeněk Rybár: Užívejte si každého dne a nemějte z ničeho strach.

7/4/2021 | Horsefeathers / Renata

Zdeněk Rybár je vášnivý skejtr a snowboarder, který propadl kouzlu splitboardingu. Kromě toho má na starosti provozování betonového skateparku a kryté minirampy ve Vrbně pod Pradědem. Na realizaci obou těchto projektů se aktivně podílel. V rozhovoru se mimo jiné dozvíš, jak vypadala skejtová scéna v době, kdy Zdeněk se skateboardingem začínal nebo proč má s partou na sociálních sítích účet s názvem @otroci_prasanu. A nezapomeň si připomenout i naše #HFtrippraded a #HFtripvrbno videa!

 

 

Ahoj Zdeňku, pro ty, co tě neznají, mohl by ses prosím představit?

Nazdárek!!! Od narození žiju ve Vrbně pod Pradědem a starám se u nás o provoz skateparku a kryté minirampy. V Jeseníkách šlapu kopce na splitboardu a letos oslavím čtyřicítku.

 

Jezdíš na skateboardu i snowboardu. Většina lidí co jezdí, tyhle dva sporty dříve či později zkombinuje. Jak to bylo u tebe? Jsi skejtr, co začal jezdit na snowboardu, nebo jsi snowboarďák, co začal skejtovat?

Nejprve jsem začal jezdit na skejtu. Úplně mě to pohltilo a když přišla zima, byl snowboard ideální formou zábavy. Na kopci to v roce cca 1991 vypadalo hustě. První jízda na snowboardu byla nezapomenutelná. Obrovský snowboard, který si kluci vyrobili, jsem sám skoro ani neunesl a při jízdě dolů jsem měl nohy hrozně moc od sebe, takže jsem neudělal ani jednu zatáčku. Byla to ale hodně velká sranda.

Zdeněk Rybár, foto: Jara Sijka

Kdy ses poprvé postavil na skate?

Byli jsme se starším bráchou vedeni ke sportu už úplně od malička. Kromě lyží jsem hrál fotbal, který můj otec ve Vrbně trénoval. Když mi bylo devět let (1990), tak jsem šel v kopačkách z fotbalového tréninku do kabiny a zadíval jsem se na kluky, kteří jezdili na skejtech v místním skateparku, který byl u fotbalového hřiště. Nejvíc jsem koukal na kluky, kteří jezdili ve velké rampě a říkal jsem si, že to je celkem zábavná houpačka. Kluci na mě zavolali ať nehledím a jdu to vyzkoušet. Sundal jsem kopačky a hned první den jsem se vyhoupal do poloviny rampy. Přišel jsem domů s kopačkama v ruce a řekl jsem, že už je nikdy potřebovat nebudu. To jsem dodržel a do dnešního dne jsem neměl tu věc se špuntama na nohách. S nadsázkou se dá říct, že jsem celé dětství trávil ve skateparku.

Jak vypadaly začátky skateboardingu ve Vrbně? Bylo kde jezdit?

Když jsem začínal jezdit, tak byla scéna ve Vrbně hodně našlapaná. Jezdilo tady stabilně přes dvacet lidí a já byl úplně nejmladší, takže jsem mohl pořád něco okoukávat. Měli jsme u nás skejtový oddíl, který vedl Josef Rektořik. Oddíl patřil pod TJ Sokol a my jsme díky tomu dostávali nějaké peníze na provoz skateparku, mohli jsme jezdit na závody po republice. Bylo to vše úplně jiné než teď. Kolem roku 1991 mělo jen pár lidí ve skateparku opravdové prkno z Ameriky. Díky vedení skejtového oddílu nás každého jednotlivě ještě sponzorovaly místní firmy a fabriky, kterým jsme dělali reklamu na různých akcí (závody, exhibice, plesy). V té době jsem to bral jako takovou srandu a dostával jsem skejty zadarmo, což byla velká pecka. Komplet v té době stál hroznej balík. Největší oporou byli ale samozřejmě rodiče, když jsem něco potřeboval, tak nebyl problém. Skatepark byl v tém době na dobré úrovni, street překážky, minirampa a velká rampa.

Podílel ses na realizaci výstavby betonového skateparku ve Vrbně? Můžeš nám o tom povědět víc? Jak to vzniklo a jak se vám to podařilo zrealizovat?

Upřímně mě štvalo, jak starý železný skatepark za ty roky vypadá. Některé překážky byly staré přes dvacet let a železo udělá za ty roky své. Práce s betonem mě vždy zajímala a říkal jsem si, že když tam začnu betonovat, tak si lidi kolem a vedení města uvědomí, že jsem požadavek na nový skatepark z důvodu bezpečnosti myslel vážně. V té době jsem byl na vážkách, jestli udělat DIY skatepark na starém místě, nebo udělat projekt nového skateparku, který bude na místě novém. Celkově jsme uháněli úřady osm dlouhých let a nakonec se nám podařilo sehnat městský pozemek. Díky firmě Fiveramps proběhlo na městě pár úspěšných jednání a mohlo se začít vymýšlet. S prvním návrhem přišel Denis Martaus a my jsme pak s partou vychytávali asi jeden rok různé změny. Do návrhu zasahoval Jezus, Míra Tovaryš, Ivo Prášek a já. Je pravdou že vymyslet betonový skatepark a zavděčit se všem skejtrům nejde. Takže mě hryzalo svědomí hodně dnů a nocí s pocitem, jestli je vše vymyšleno dobře. Zřejmě nejhorší částí projektu bylo zrušení starého legendárního skateparku. Musel jsem najít firmu, která veškeré překážky rozpálí a odveze. Jediné co se nám podařilo zachránit byla minirampa, kterou jsme věnovali klukům do Zábřehu na Moravě. Koukat se na chlapíky, kteří ti rozpalujou skatepark ve kterém jsem trávil celé dětství nebylo vůbec příjemné.

V roce 2017 jsme tam i s celou HF crew byli na #HFtripvrbno, kterého jsi byl součástí. Jak na to vzpomínáš?

Pamatuju si super víkend. Celá parta byla ubytovaná v nedalekém kempu v retro chatkách. Proběhl kvalitní skateboarding s grilovačkou a ohněm, což je ideální spojení. Někteří zašli na procházku do přírody a myslím, že vypadali všichni spokojeně.

 

O rok později tam zase proběhl #HFtrippraded, kde si celá HF crew pojezdila na tvém lokál spotu, na Pradědu. Součástí afterparty bylo i skejtování v minirampě ve Vrbně. V její výstavbě máš prsty i ty :). Pověz nám prosím tě víc o tomto projektu.

Nápad využití haly pro postavení minirampy v bývalých sklárnách vznikl u piva. Prostor jsme si prohlídli a bylo jasno. Obrovské díky patří lidem, kteří nám posílali peníze a pomáhali nám svýma rukama. Největším šéfem při stavbě minirampy a streetu byl Jezus (Honza Kesler). Velká část materiálu byla od Petra z Picnicskateshopu, takže klukům patří obrovské díky. Bez jejich podpory by to snad ani vše neklaplo. Do projektu kryté minirampy jsem ale nešel úplně sám. Spojili jsme s Jakubem Rektoříkem dohromady hudbu a skateboarding. On má vedle minirampy zkušebnu a snažíme se postupně halu udržovat a samozřejmě vylepšovat. Organizujeme tam koncerty spojené s ježděním v minirampě a občas si večer dáme nějaké ty projekce. V zimě se u nás dá díky spolupráci s GARA splitboards zapůjčit třeba i splitboardy. Na instagramu najdeš naše fotky pod #skateclubvrbno.

Své zimy trávíš s přáteli na horách na splitboardu a ježděním prašanu. Na sociálních sítích máte i účet s názvem @otroci_prasanu, kde to dokumentujete. Jaká byla letošní sezóna otroků prašanu?

Název jsem vymyslel, když jsme neměli splity a šlapat prašany bez splitu byla hrozná otročina. Převážnou většinu dokumentujeme doma v Jeseníkách na Pradědu. Občas se někdo z nás dostane na větší hory. Což bylo třeba v minulém roce Japonsko s Járou Sijkou a jeho přítelkyní Eliškou. Letos jsme si užívali dost příjemných šlapaček hlavně na Pradědu. Pár dnů byl výborný prašan, který nemá od toho japonského moc daleko. Letos se přidal do naší party třeba Martin Michalčák, který je na lyžích mega dobrej a má výbornou fyzičku při šlapání. Každopádně celá naše parta je skvělá a cítím se na kopci vždy nejlíp.

foto: Jara Sijka
foto: Jara Sijka

Lidé, kteří jsou ochotní několik hodin šlapat kvůli pár minutám ježdění, mají ke snowboardingu a horám speciální vztah. Vnímáš to stejně?

Můj vztah k horám se změnil určitým způsobem díky splitboardu. Přechod na splitboard byl velkým posunem, ke kterému jsem se dokopal díky Járovi Sijkovi, který mi pomohl s výbavou. Ukázal mi, jak se na tom hýbat a dal mi prostě úplné základy. Chodíme společně po kopcích a užíváme si zasněžené kopce. Můžeš si naplánovat svoji lajnu podle svých možností a fyzičky. Někdy se stane, že tě baví víc šlapat nahoru než samotná jízda dolů. Při šlapání máš víc času pozorovat věci kolem, kochat se přírodou a být úplně v klidu. Samotná jízda dolů je pak taková příjemná odměna. K přírodě mám hlubší vztah a myslím, že se na tom už nikdy nic nezmění.

foto: Jara Sijka

Z vlastních zkušeností víme, že s láskou k horám většinou přichází i zájem o přírodu a její ochranu. Co ty a tahle sféra?

Při procházkách přírodou nerad narážím na odpadky a lidi, kteří odhazují v přírodě obaly vůbec nechápu. V této oblasti bojujeme hlavně ve skateparku. Skupinky dětí dělají kolem sebe neuvěřitelný nepořádek. Převážná většina odpadu jsou pet láhve a plechovky od nejlevnějších energetických nápojů. Momentálně se snažím třeba vymyslet umístění ručního lisu pet lahví do skateparku, aby se zmenšil objem celkového odpadu.

foto: Jara Sijka
foto: Jara Sijka

Jaké je top místo, kde jsi měl možnost si zajezdit?

Asi bych to nenazval top místem, ale úplně nejlíp se cítím u nás v kryté minirampě po návratu z prašanového šlapání a ježdění na Pradědu. Když se na závěr dne potká ideální parta skejtrů, kteří si užili tentýž den prašan a vyhřátou minirampu jistě mojí odpověď pochopí nejlíp. Dřívější dětský sen se stal prostě realitou.

 

Máš na závěr něco, co bys chtěl dodat/odkázat?

Nejúpřímnější díky patří rozhodně rodičům za celoživotní podporu. Obrovské díky patří taky kamarádům co mi pomáhají při realizování všech projektů a akcí. Díky skateboardingu a snowboardingu za to, že jsem poznal tolik úžasných lidí. Nemůžu zapomenout poslat díky lidem, kteří byli součásti našich životů a najednou nás navždy opustili. Díky moc partě Horsefeathers za příjemnou spolupráci na přátelské úrovni. Járovi Sijkovi za fotky a spolupráci s Gara splitboards. Snad se brzy tahle divná situace s covidem zlepší a dáme někde společně pivka po dobrém ježdění. Užívejte si každého dne a nemějte z ničeho strach.

Skate club Vrbno můžeš podpořit zde

Zdeněk na Instagramu: https://www.instagram.com/zdenekrybar/

Otroci prašanu na Instagramu: https://www.instagram.com/otroci_prasanu/

ZDEŇKŮV VÝBĚR