Nákupní košík

Zavřít

V košíku nemáš žádné zboží.

Doprava zdarma od 500 Kč

30 dní na vrácení

Jakub Hejl: Mým cílem je, aby mě bike nikdy nepřestal bavit

1/8/2022 | Horsefeathers / Renča

Jakub Hejl je 23letý freestyle MTB biker z Velkého Meziříčí v České republice. Ve své bike disciplíně patří k absolutní špičce. Je to přesně rok, co se mu na biku stal vážný úraz kolene, ale momentálně je už opět ve hře. Svůj velký comeback potvrdil letos v květnu druhým místem na stříbrné zastávce FMB tour ve švýcarském Zurichu a na svém kontě má také prvenství v podobě triku, který před ním na horském kole ještě nikdo neskočil. Více se o něm dozvíš v rozhovoru.


Jakub Hejl

Jak a kdy ses dostal k freestyle MTB bikingu?

Mělo to takový přirozený průběh. Spolu s rodiči jsme často jezdili na bikové rodinné vyjížďky. Měl jsem asi 8 let a chodívali jsme jezdit po takovém Balinském údolí, jak se tomu říkalo. Bavilo mě skákat a jezdit přes všechny kořeny a postupně jsem zjišťoval, že to je to, co mě naplňuje. A tak jsem si nedaleko školní jídelny postavil malý skok a od té doby jsem jezdil jen tam. U nás na Fajťáku ve Velkém Meziříčí, odkud pocházím, byla dirtová dráha, kde jsem pak postupně začal jezdit. A tak se to pomalu nabalovalo, potkal jsem ty správné lidi a zjistil jsem, že tohle je to, co chci dělat už celý život. A vydrželo mi to dosud, takže jsem za to strašně vděčný, že mě k tomu naši přivedli takto přirozeně.

 

Co obnáší tvoje bike disciplína? Můžeš nám to přiblížit?

Jedná se o horské kolo na 26 palcových kolech. Je to takové speciální kolo, trochu upravené na skoky. Celou pointou je, aby člověk skákal do vzduchu a snažil se dělat triky hlavou dolů nebo nějaké rotace. O tom to v podstatě je.

 

Skáčeš na dirtech nebo jezdíš spíše traily?

Na dirtech. Dirty nebo slopestylové dráhy, které bývají většinou na soutěžích. Jsou tam dřevěné odrazy a také nějaké lávky, na který se naskakuje a pak samozřejmě dropy. Proto se tomu říká slopestyle. Takže dirty a slopestyle. Není to na endurovém kole, který nyní zažívá velký boom, ale je to právě na tom freestylovém kole.

Kde máš svůj „home spot“? Kde tě mohou lidé nejčastěji najít trénovat?

Právě ve Velkém Meziříčí, kde bydlím. Na Fajtově kopci se vše zrušilo, ale já jsem si tam dole nechal alespoň takové dirtíky, které upravuji podle toho, co vidím na soutěžích. Takže na Fajťáku ve Velkém Meziříčí, tam jezdím nejvíc. Je to taková moje srdcovka, nikdy bych se toho nezbavil a absolutně to tam miluju.

Co považuješ za svůj největší dosavadní úspěch v bikování?

To je těžké říct, ale co mě asi nejvíc potěšilo bylo, když jsem na konci roku 2018 jako první na světě odjel trik 360 double tail whip do barspinu. To bylo pro mě v té době obrovské zadostiučinění a byl to vlastně cíl, který jsem měl v hlavě už dlouho. Vyšlo to, a ještě to bylo zdokumentováný v našem video projektu od kluků z Bikes on film. Takže to mě asi nejvíc těší z toho projektového bike dění. A co se týká soutěžení, aktuálně se mi podařilo, a to hned na první soutěži ve Švýcarsku, kde byla opravdu velká konkurence, umístit na druhém místě, což bylo pro mě strašné nakopnutí a motivace, zejména po zranění, které jsem měl v roce 2021 – přetržené křížové vazy v koleni. Takže mě to dost nakoplo a povzbudilo, že na to mám. Bylo to strašně příjemné.

Byl jsi první na světě, kdo skočil 360 double tailwhip do barspinu na horském kole. Mohl bys nějak laicky popsat, o co v tomto triku jde?

Jedná se o to, že udělám otočku o 360 stupňů podél své osy doleva, s tělem i s kolem, a v této rotaci ještě dvakrát rozrotuji kolo, pak ho chytím a když dotáčím tu 360-tku tak ještě roztočím řidítka, a když se to povede, tak dopadnu zpátky na kolo a odejdu to po svých, haha. Je to kombinace, která je spíše techničtější, ale že by to bylo nějaké extra originální, to ne. V té době to ale nikdo nedělal a mně to docela šlo, tak mě to tak nějak napadlo. Není to nic, co by bylo obtížné vymyslet. Lidé na BMX-kách to dělali normálně už dřív, ale horské kolo je větší a těžší, takže je logické, že to na něm jde obtížněji. Proto to nikdo nedělal. Já jsem to skočil a asi půl roku na to, to začal dělat jeden Francouz a teď to už není tak neobvyklý. Ten sport se strašně posouvá a už je to relativně normální věc.

Jak takové triky trénuješ?

Když mě napadne nějaký trik, tak se to jdu naučit do foam pitu, je to bezpečnější a ten pád není hned trestán nějakým zraněním. Ve chvíli kdy to umím relativně na jistotu do foam pitu, přetransformuju to na dirt. Je to tak bezpečnější forma učení se triků, než aby to člověk hned zkoušel "naostro."

Jak už si vzpomínal, loni jsi měl docela vážné zranění kolene, roztrhané křížové vazy na 70%. Jak a při čem se ti to stalo?

Mimochodem, je to přesně rok, co se mi to stalo. Těsně před tím, než se mi to stalo, jsem se naučil nový trik, který je docela náročný a mnoho lidí ho nedělá, takže jsem z toho byl dost nadšený. Byl jsem tam s kámošem, který mi to točil a chtěl jsem si kromě toho, natočit i nějakou stylovku na Instagram. Byla to naprosto jednoduchá věc, kterou dělám běžně. Rozjel jsem se a jak jsem byl v rauši z toho, že jsem před tím dal ten těžký trik, vůbec jsem nad tím nepřemýšlel. Nesoustředil jsem se, vyletěl jsem příliš na přední kolo, sundal jsem zadní nohu, na kterou mi padla celá váha těla. Navíc jsem ji měl v tak blbém úhlu, že jsem si vyhodil celé koleno. Hned po dopadu jsem věděl, že mám tu nohu buď urvanou nebo zlomenou. Byl to strašně dlouhý proces, než jsem zjistil, že mám přetržené přední křížové vazy. A to mě stoplo na celou sezónu. Bylo to pro mě strašně bolestivé, protože po Covidu se konečně rozjely soutěže. První soutěž měla být v Kálnici na Slovensku, na kterou jsem se mega těšil a dost na ni trénoval. Celé tohle období bylo pro mě nejtěžším v mém životě, protože jsem vůbec nevěděl, jestli se na kolo ještě někdy vrátím. Mnoho lidí mi říkalo, že se to už nemusí nikdy vrátit a já tomu částečně uvěřil. Bylo to takové prázdné období, protože jsem před tím všechen svůj volný čas věnoval kole, a najednou jsem nemohl jezdit a neměl jsem ani vyhlídky, že ještě někdy budu. Takže jsem strašně rád, že to vyšlo, že jsem se mohl vrátit a že noha drží. (Musím poklepat).

A teď je koleno už úplně okej?

Léčbu jsem řešil konzervativně, nešel jsem na operaci, ale koleno jsem naposiloval. Bylo to i skrze to, že se to strašně táhlo, neměl jsem žádného známého doktora, který by se mě ujal a na magnetickou rezonanci jsem šel skoro až po třech měsících po zranění. Takže jsem tři měsíce nevěděl, že mám přetržené křížové vazy. Dozvěděl jsem se to až na konci října a operaci bych dostal nejprve na konci prosince. To by znamenalo, že bych nestihl ani letošní sezónu. Bylo obtížné, rozhodovat se, zda na operaci jít nebo to risknout a důvěřovat svému tělu, že to zvládnu naposilovat tak, že o tom ani nebudu vědět. Ale z 90% se to povedlo. Vím, že to pocitově už nikdy nebude na 100%, ale koleno funguje a vůbec mě to neomezuje.

Letos jsi měl docela úspěšný comeback, jak jsi už vzpomínal, skončil si druhý na stříbrné zastávce FMB World Tour v Zurichu. Jaký jsi z toho měl pocit? Vrátit se, a rovnou se takto umístit.

Bylo to jako splněný sen a také takové zadostiučinění. Právě po asi nejtěžším roce v mém životě jsem najednou stál na stupni vítězů s lidmi, kteří jezdí v TOP 14 na světě. Otevřelo mi to oči a řekl jsem si, že za to to všechno stálo a tohle je to, pro co to všechno dělám. Jsem za to strašně rád a nakoplo mě to, jezdit ještě o to víc a snažit se, aby tato sezóna byla co nejúspěšnější.

Spolupracuješ i s bike školou Flowride, jsi jejich ambasador a kouč. Co všechno tam máš na starosti?

Flowride je biková škola, kde učíme hlavně lidi na endurových kolech. Začátečníky, pokročilé, i lidi, kteří se chtějí naučit skákat. Mým hlavním úkolem ve Flowridu je naučit lidi základy na kole nebo je učit skákat, ale hlavně se postarat o to, aby si celý ten víkend na kole užili. Snažím se jim ukázat, že i základy mohou být zábavné, a že není dobré je přeskakovat, protože má-li člověk dobré základy, pokročilejší věci pak jdou o dost lehčeji. Navíc teď ještě rozjíždíme Freestyle Academy, což je kroužek pro děti, které se chtějí také naučit skákat a učit se nějaké triky na pump tracku nebo na dirtech. Tyhle projektíky vytváříme ve Flowride s Honzou Filipem.

Dalo by se říci, že to je tvoje práce?

Ano, teď přes léto a přes sezónu je tohle moje hlavní činnost. Kempy a také můj trénink na kole, za což jsem strašně vděčný. Když se podívám zpátky, tak o tomhle jsem například před osmi lety snil a teď to žiju. Je to strašně hezký.

S Horsefeathers jste letos zahájili spolupráci. Jak jsi to vnímal, když tě oslovili? Potěšilo tě to?
Už dlouho se mně líbilo, jak Horsefeathers funguje a ještě víc jsem to sledoval, když se připojil Tomáš Zejda. Ten mi to pěkně ukázal, a bylo to strašně fajn, když jsme se pak taky domluvili. Líbí se mi to i skrze tu komunitu, je taková freestylová a velmi pěkně to na mě působí. Na nedávném focení jsem měl možnost se s kluky z Horsefeathers i osobně sejít a z toho setkání jsem měl strašně fajn pocit. Celkově se na tuhle spolupráci těším a jsem zvědavej, kam nás to až zavede. Mám z toho fakt radost.

Máš nějaký cíl, čeho chceš v biku dosáhnout?

Mým hlavním cílem je to, aby mě to pořád bavilo tak, jak mě to bavilo, když jsem začínal. Abych si udržel takovou tu vášeň a chuť pro bike i nadále, a aby mě to nikdy nepřestalo bavit. Tím dalším cílem je dostat se do TOP 14 na světě ve FMB World Tour ratingu, abych mohl jezdit tři největší soutěže na světě, a abych byl mezi tou úzkou světovou špičkou a mohl žít ten freestylový život naplno.

Je něco, co bys chtěl vzkázat mladým riderům, pro které jsi inspirací?

Pokud je to baví a mají pro to vášeň, ať při tom zůstanou, i když to mnohdy docela dost bolí. Patří to k tomu, a i to musí člověk milovat, protože ve chvíli, kdy si projde i tou bolestivou částí, úspěch chutná mnohem víc, než kdyby to bylo jen růžové. Takže ať při tom zůstanou i přes všechny překážky. Stojí to za to!



JAKUBOVI OBLÍBENÉ BIKE PRODUKTY

ROZHOVOR SI MŮŽEŠ POSLECHNOUT I VE FORMĚ PODCASTU