Tomáš Javůrek x Horsefeathers: Když se doodle art potká s bike kolekcí

Ilustrátor a celoživotní skejťák Tomáš Javůrek přinesl svůj hravý rukopis do naší nejnovější bike kolekce. Jeho autentický doodle art ožívá na dresu, rukavicích i brýlích a zachycuje atmosféru trailů, radost z jízdy i přírodu kolem nás. Každý motiv odráží jeho osobní styl a přirozené propojení s pohybem a lidmi kolem něj – jak sám říká: „Je to hlavně o třech věcech: příroda, přátelství a pohyb.“ Jak vznikal celý vizuál, co ho inspiruje a proč je pro něj důležitá komunita? To všechno se dozvíš v rozhovoru.

Jak by ses představil někomu, kdo o tobě slyší poprvé?

Jsem Tomáš Javůrek, narozený v roce 1990. V podstatě celoživotní skejťák a k tomu kreslím. Tyhle dvě věci se u mě nějak potkaly uprostřed a postupně do sebe prorostly. Dneska jsou pro mě skateboarding a výtvarno úplně neoddělitelné. Neustále jedno reaguje na druhé. Takže asi takhle ve zkratce.

Co tě přivedlo ke kreslení? Byl jsi to dítě, co pořád kreslilo?

Přesně tak. Kreslil jsem úplně všechno. Cokoliv jsem měl v ruce, tak jsem si kreslil. Tím, že patřím ještě k té starší generaci bez high-tech hraček, tak jsme si hodně věcí museli vytvářet sami. Pamatuju si, jak jsem si vzal LEGO panáčky, vymýšlel si příběhy a kreslil si je. Všechno jsem si představoval a přenášel na papír. A od toho se to pak nějak přirozeně dostalo až do profesního života.

Jak vypadá tvoje tvorba dnes? Máš velmi autentický doodle styl, jak sis ho vykrystalizoval do takové podoby?

Primárně to, co dělám je čistá kresba. Chodím se skicákem všude. Jdu na pivo – mám skicák. Sedím někde – kreslím. Neustále sketchuju. Ty finální věci jsou pak vlastně jen kompozice, takové vyšperkované, kde používám jednotlivé skici. Ale to gro, to nejdůležitější, se děje právě v tom sketchování. Mám strašně moc malých obrázků a ty pak skládám dohromady do větších celků. Můj doodle styl vzniká hlavně tím, že hodně kreslím a mám obrovský „arzenál“ skic, se kterými pak pracuju. A důležité pro mě je, aby byl rukopis konzistentní. Aby když někdo uvidí jeden obrázek vytržený z kontextu, věděl, že je můj.

Kromě skateboardingu, co tě ještě inspiruje?

Určitě ulice, urban, komunity lidí. A pak klasické věci, jako láska, smutek, melancholie. To je asi přirozené, to má každý výtvarník.

Uživí tě dnes umění naplno?

Jo. Během covidu jsem přišel o práci a měl jsem něco našetřeno bokem, tak jsem si řekl, že to zkusím. A od té doby jsem se už do klasické práce nevrátil. Funguje mi to, takže jsem spokojený.

Kde můžou lidé vidět tvoji tvorbu?

Buď přímo v ulicích, dělám murály. Nebo pak dost spolupracuju se skate značkami, takže na skate produktech a oblečení. Když jdeš do skateparku, je dost pravděpodobné, že tam uvidíš někoho, kdo má na sobě něco ode mě. Občas dělám i výstavy, ale teď nemám nic konkrétního, na co bych mohl pozvat. Každopádně zmíním jednu věc, každý rok se koná Skateholders v Českých Budějovicích. To je skvělá akce, která začínala úplně od nuly a dnes má celosvětovou účast. Jsou tam workshopy, filmy, přednášky a já tam každý rok něco dělám. Minulý rok jsem tam měl autorské čtení, protože jsem vydal knížku skate pohádek. A letos připravuju takovou obrázkovou „encyklopedii etikety skateboardingu“, tedy jak by se lidi měli chovat, protože spousta lidí dělá přešlapy, které si ani neuvědomuje. Budu tam o tom mít přednášku a budu to hustit do lidí, haha.

„Můj doodle styl vzniká hlavně tím, že hodně kreslím. Mám obrovský arzenál skic, se kterými pak pracuju. Důležité pro mě je, aby byl rukopis natolik konzistentní, že i z jednoho obrázku vytrženého z kontextu poznáš, že je můj.“ — Tomáš

Jak přistupuješ ke kolaboracím?

Měl jsem štěstí, že jsem na začátku nebral zakázky. Chtěl jsem si nejdřív vybudovat vlastní styl. Dnes to funguje tak, že značky přijdou za mnou kvůli tomu, co dělám. Nepřijdou s tím, že „chceme včeličku na sýr“. Přijdou s tím, že chtějí moji tvorbu. Takže já nemusím ohýbat styl, ale jen aplikovat svůj rukopis na jejich produkt. Díky tomu mám velkou svobodu. A proto jsem vlastně spokojený s většinou věcí, co jsem dělal, často jsou to projekty pro komunitu nebo s lidmi, kteří jsou mi blízcí.

Co stálo za vznikem spolupráce s námi v Horsefeathers?
Oslovil jsem vás já. Původně jsem si chtěl udělat a mít trenýrky se svými vlastními ilustracemi. Ale zjistil jsem, že je to technologicky dost náročné. Věděl jsem, že vy Horsefeathers máte výrobní možnosti, tak jsem vás oslovil. Nakonec jsme se dostali k něčemu jinému – k bike kolekci. Chtěl jsem využít toho, že umíte vyrábět věci, ke kterým bych se já nedostal. Tak vznikly bike dresy. Pro mě to byla výzva, protože to není úplně můj svět. Zajímavé bylo i to, že tentokrát jsem nedělal všechno sám. Já jsem vytvořil jednu velkou ilustraci a váš grafik z ní poskládal finální design – rozložil prvky, měnil barvy. A to mě strašně bavilo, protože jsem viděl svoji věc zpracovanou jinak. Výsledek mě fakt potěšil.

TOMÁŠ JAVŮREK X HF: DOODLE SÉRIE

„Vždycky začínám stejně – papír, tužka, rychlé skici. Většinou počmárám celý blok. Pak přijde digitál – tablet, výběr skic, skládání kompozice, barvy. Ale to nejdůležitější vzniká vždycky na začátku, v skicování.“ — Tomáš

Co zobrazují ilustrace?

Je tam hlavně komunita, lidi spolu. Bajkeři, kamarádi, dvojice, skupiny. Je tam příroda, kopce, voda, zvířata. Momentky jako objímání, high five, hecování, chill. Když se na to podívám, tak je to hlavně o třech věcech: příroda, přátelství a pohyb.

Můžeš nám popsat proces tvorby?

Vždycky začínám stejně – papír, tužka, rychlé skici. Většinou počmárám celý blok. Pak přijde digitál – tablet, výběr skic, skládání kompozice, barvy. Ale to nejdůležitější vzniká vždycky na začátku, v skicování.

Jaké je to vidět svoji tvorbu na produktech, které lidé reálně používají?

Je to super. Nemám rád věci, které se vyrábí jen proto, aby se vyráběly. Ale když vím, že to lidi reálně používají, že v tom jezdí, potkávají se a tráví spolu čas, tak to má pro mě smysl a dělá mi to radost.

Na čem aktuálně pracuješ?

Chystám se na skate sezónu, už to není jen sranda, je potřeba se udržovat, haha. Takže pokud si chci tu sezónu užít, musím makat už teď. Z pracovních věcí teď dělám vizuál pro Shotgun festival v Hrádku nad Nisou, který bych lidem určitě doporučil.

Máš nějaký tip nebo vzkaz pro začínající nebo aspirující umělce, kteří by chtěli žít podobný život jako ty?

Těžko říct. Nikdy bych neřekl, že se to takhle potká. Vždycky jsem chtěl být výtvarník, ale skateboarding pro mě dlouho byl spíš překážkou, protože jsem se nedokázal soustředit na jednu věc na sto procent. Pak ale přišel moment, kdy mi došlo, že to vlastně překážka být nemusí, ale naopak to může být moje výhoda. Od té doby, co jsem tohle pochopil a nějak si to nastavil, jsem ty dvě věci spojil dohromady a začalo to dávat naprostý smysl. I když to tak ze začátku vůbec nevypadalo, může to fungovat. A další věc, podle mě není potřeba dělat jen komerční věci. To nejdůležitější, co si já uvědomuju ve své práci, nejsou projekty, které mě živí, ale ty pro komunitu. Třeba skate projekty nebo moje pohádky, které pak rodiče čtou dětem. A ty na to reagují, a to mi dělá obrovskou radost. Takže hlavně tyhle věci. (Pozn.: Knížka se jmenuje Skate Prdíky. Je možné ji objednat přímo u Tomáše přes jeho Instagram, případně je dostupná v Brně ve SpotStore nebo v Praze na Darkslide.cz.)

Na konec už jen pět takových rychlých otázek.

Street nebo skatepark? Skatepark sám, street s kámoši.

Papír nebo iPad? Papír.

Ticho nebo hudba při tvorbě? Ticho.

Rychlá skica nebo promyšlené dílo? Rychlá skica.