„Hangair vznikl u piva.“ tvrdí Adam Graňák, spoluzakladatel sportovní haly v Bratislavě, která se zaobírá komunitnímu sporty, které nejsou úplně tradiční. Skejty, snowboardy, freestyle lyže, koloběžky, bajky a mnoho dalších. Tohle všechno se v Hangairu trénuje. V rozhovoru se dozvíš, zda je možné naučit se za pár měsíců například backflip na snowboardu nebo kdo byl pokusným králíkem při zkoušení skoků.
vlevo: Adam Graňák, vpravo: Milan Purdeš
Jak tento nápad vznikl? Vytvořit multifunkční sportovní halu.
Vytvořili jsme ji na základě iniciativy našeho kolegy Milana Purdeše, který s tímto nápadem přišel a spolu s Tomášem Leiblingerem to začali vytvářet. Potom přišli za mnou a já to dal dohromady spíš po ekonomické stránce. Tím, že jsme s Tomášem tehdy pracovali pro RedBull, měli jsme k sportům jako skate, snowboard, lyže, gymnastika a trampolíny blízko. Slovo dalo slovo a tak to nějak vzniklo. Samozřejmě, klasicky u piva.
Jak dlouho trvala realizace – od pivní myšlenky až po finále otevření haly?
Nebyla to úplně krátká doba. Myslel jsem si, že to půjde rychleji. První nápad padl asi v roce 2014, na pozemku jsme stáli v roce 2016 a v září 2017 jsme kolaudovali.
Byly tam nějaké komplikace, nebo vše proběhlo hladce?
Komplikace při podnikání jsou vždy. Při podnikání ve sportu - asi tak ještě třikrát více. A při stavbě sportovní haly – desetkrát. Našim zásadním problémem bylo to, že jsme si projekt nechali vypracovat firmou, které jsme dali rozpočet, a která nám těsně před udělením stavebního povolení řekla, že to vlastně bude stát dvakrát tolik, než jsme chtěli. Proto nám chvíli trvalo, než jsme našli jinou firmu, která se dostala do rozpočtu, jaký jsme si dokázali představit.
vlevo: větší skok s povrchem snowflex, vpravo: trénink na trampolíně
Co to vlastně Hangair je? Co se tam nachází?
Hangair je sportovní centrum, které se zaměřuje hlavně na netradiční nebo komunitní sporty – skateboard, koloběžky, dále na suchou přípravu na lyže a snowboard, skoky na snowflexu – indoorové napodobenině sněhu ve velkém foampitovém bazénu. Je tu gymnastická plocha, trampolíny (velká freestylová trampolína, na které si lyžaři, snowboardisti a wakeboardisti trénují triky, které potřebují dostat do hlavy, aby se jim pak lépe dělali na sněhu nebo na vodě). Tohle všechno směřuje k tomu, aby bylo kde trénovat sporty, které nemají až tak velkou podporu. To je podstata celého Hangairu, ať už jako sportoviště nebo jako myšlenky.
Pro koho je hala určená? Jen pro sportovce nebo i pro širokou veřejnost?
Když jsme s tímto projektem začínali, mysleli jsme si, že k nám budou chodit jen sportovci – ať už hobíci nebo profíci, kteří potřebují doplnit svůj tréninkový proces, ale mýlili jsme se. Velkou většinu tvoří právě běžní návštěvníci – mladí lidé mezi 10 – 20 lety, využívající trampolíny jako přípravu na sporty, které provozují, nebo by s nim chtěli začít. A potom k nám chodí dost rodičů, kteří pravděpodobně předtím skejtovali nebo měli k tomuhle sportu blízko a chodí se k nám s dětmi vyřádit a splnit si sen o skejtování s dětmi v rampě. Je příjemný se na to dívat.
Chodí k vám trénovat i nějaké známé osobnosti?
Nevím, zda jsou to právě známé osobnosti, ale jsou to určitě osoby známé v komunitách. Z vodních sportů je to Michal Zub, Tomáš Jadrný z Čech, několikanásobná mistryně ve wakeskatu Zuzka Vráblová, snowboardistka Baška Števulová s dětmi. V rámci eventů se za námi zastavil i skater Max Habanec. Snad jsem na nikoho nezapomněl, a pokud ano, omlouvám se, že jsem ho nezařadil mezi známé osobnosti.
vlevo: skejtr Max Habanec v Hangairu během své MAXSPACE tour, vpravo: náš snowboard rider Zoltán Strcuľa
Jak probíhala samotná výstavba překážek? Vymysleli a nadizajnovali jste si je sami?
Navrhovali jsme si je sami. Byla to týmová práce, nejvíce práce tam odvedl Tomáš se svým čtverečkovým papírem. Potom jsme to dali postavit profíkům ze stavební firmy. Překážky jsme konzultovali s klukama z Finska, kteří se stavěním podobných hal živí, a kteří nám to schválili. Teď bychom už pár věcí, které na těch čtverečkových papírech a vizualizacích nebyly vidět, předělali. Ale myslím, že v rámci možností jsme využili prostor na maximum.
Kdo byl pokusným králíkem na skocích, když už byly postavené a bylo zapotřebí je vyzkoušet? Kdo to hecnul?
Byla to losovačka. Nakonec se toho ujal Milan, ten jel na snowbordu, protože jsme potřebovali odzkoušet, zda má skok správný tvar a jestli jsou rádiusy dobře postavené. To bylo okay. Na lyžích jsem měl jít první já, ale Tomáš řekl, že pokud spadnu, on se už neodváží. Tak šel první on – samozřejmě se vysekal, takže já z toho měl velký respekt. Naštěstí jsem to nějak dal, ale všichni jsme se shodli na tom, že je třeba to předělat. Skok byl příliš vysoký a rovinka před skokem příliš krátká. Takže jsme to celé předělali. Chtěli jsme, aby se tam daly točit dvojité triky, ale materiál snowflex, který je na povrchu skoků, není tak dynamický a rychlý jako sníh. Skok jsme museli trochu prodloužit a snížit, protože to bylo dost nakopnutý. Otočit tam dvojitý trik sice není tak jednoduché, ale například takový Miško Oravec, freestylový lyžař, to dal úplně s přehledem.
vlevo: „suchý“ trénink skoků na snowboardu, uprostřed: rotace na bouncebordu na trampolíně, vpravo: skate plaza v Hangairu
Máš nějakou oblíbenou část haly? Kam například chodíš trénovat i ty sám?
Moje nejoblíbenější část haly je zahrada, ta je super. A přiznám se, že ještě střecha Hangairu, protože tam můžeme chodit jen my. Je tam super výhled a klid. Na začátku jsme na ní trávili spoustu času, protože jsme si potřebovali vyčistit hlavu, jelikož jsme v hale trávili opravdu spoustu času. Teď se to už zlepšilo, našli jsme si ty správný lidi, kteří za nás pracují, takže my už máme čas i na jiné záležitosti. Já bohužel trávím nejvíc času na židli v kanceláři. Všichni mi říkají, jak to musí být super mít sportoviště a pořád tam blbnout, ale pro mě je nejrychlejším pohybem rychlá otočka na kancelářský židli.
Řekněme, že bych se chtělo do zimy naučit backflip (salto vzad) na snowboardu a přišla bych s tím za vámi do haly. Co byste se mnou udělali?
V první řadě bychom ti dali podepsat reverz, haha. V druhé řadě bychom ti doporučili trenéra. Boris Karolčík, náš snb trenér, by určitě věděl, jak to nastavit. Nejdříve bys určitě potřebovala trochu zpevnit tělo, protože když ty skoky vidíš na X-Games, tak se zdají být jednoduché. Ale když potom člověk přijde na trampolíny a reálně to začne zkoušet, zjistí, že to tak není. Je to vážně o fyzické přípravě, kterou se dají eliminovat zranění. Potom bys šla na trampolínu. Nejdřív by ses na ní naučila skákat, dále by ses naučila backflip do fonpitu a později i na trampolíně. Máme tam i závěsná lana, kterými bychom tě mohli jistit, takže není šance, že by sis nějak ublížila. Kdybys tohle všechno absolvovala a bylo by to fajn, začala bys na skocích. Nejdříve na malém, abys zjistila, jak skok reaguje a postupně bychom šli na větší, abys získala dostatečnou rychlost na to, aby sis ten backflip dala. Takový případ jsme v hale už reálně měli. Byl to člověk, který sice jezdil na snowboardu, ale takový věci neskákal. Trvalo to asi měsíc a půl a ten backflip potom na sněhu dal. Takže si myslím, že by to šlo.
Děti na skate kurzu
Super! Takže šance i pro dospělé lidi, aby si u vás splnili svoje teenagerovské sny o snowboardování, skejtování, tricích apod. Organizujete i kurzy pro dospělé?
Ano, organizujeme kurzy i pro dospělé. Některé jsou smíšené a některé jsou vyloženě pro dospělé. Například gymnastika a trampolíny jsou čistě pro dospělé a bajky, skejty a koloběžky jsou mix. Tam nejde o to, jak je člověk stará, ale jaký má skill. Na bajcích se nám například střetávají desetiletí kluci se čtyřicetiletými chlapy a tak stejně se to děje na skejtech.
Takže k vám chodí i lidi ve vyšším věku, kteří si řekli: „Vždycky jsem chtěl umět skejtovat, vždycky jsem chtěl umět dělat salta – teď se to jdu naučit“.
Ano, chodí. Není jich moc, ale je vidět, že je to jejich sen, chtějí si to vyzkoušet a hlavně se nestydí, neboť na to je to přizpůsobené. Prostě proto tam jsme.
Jedna zákulisní otázka na závěr – co se děje za branami Hangairu, když je večer zavřete? Představuji si to tak, že zamknete, dáte si jedno čepovaný a jdete na trampolíny, skákat, prostě zaměstnanecká párty. Je to tak?
Haha, zčásti to tak je. Někdy tam zaměstnanci skutečnou zůstanou, když se dá dohromady parta a chce si po práci ještě zaskejtovat, dát si pivo nebo se vyřádit na trampolíně. S tím nemám problém. Hlavní je, aby si tam tehdy nějak neublížili. Navíc tam máme i kamery. A musím se přiznat, že je poměrně často kontrolujeme. Je super, že máme i zahradu, kde se dá zůstávat déle, případně si opéct nějaké špekáčky a podobně.
A špekáčky ukončíme toto interview. Adame, díky za rozhovor, přeji mnoho úspěchů tobě, i s Hangariem.
Zahrada je místem pro chill, pivka, skejtování a letní promítání filmů
Celý rozhovor s Adamem si můžeš poslechnout i jako podcast na Spotify.
