Když si měl Jakub, vystudovaný loutkoherec, vybrat mezi hraním divadla pro děti ve školce a povídáním na pódiu, vybral si pódium. Díky tomu je z něho nyní úspěšný stand-up komik, kterého můžete vidět v show Silné řeči. Kromě toho je spolutvůrcem podcastu Lužifčák, moderátorem, kvízmástrem a divadelním hercem. Před dvaceti lety začal Kuba skejtovat a na stěnu si tehdy lepil plakáty Horsefeathers. U skejtu zůstal doposud a kromě toho se stal i naším ambasadorem. A to považuje za svůj splněný teenagerským sen. Více se o něm dozvíte v rozhovoru!
Ahoj Jakube, v první řadě ti děkuji, že jsi přijal pozvání na tento rozhovor.
Ahoj ahoj celý internete a kdokoli kdo toto čte. Já děkuji, že jste mě pozvali a mám z toho radost, protože mi konečně odpovíte na otázku, kterou na vás mám. Tou je, proč jsem váš ambasador? Já vás extrémně miluji, ale podle mě máte na víc :D Sponzorujete ty nejlepší snowboardery, nejlepší lidi a máte za ambasadora takového polotučného komedianta, který chodí maximálně tak do lesa sbírat hřiby. Já jen říkám, že se asi někde stala chyba. Proč jsem právě já ambasadorem Horsefeathers?
Na tohle mám jednoduchou odpověď: protože to máš v sobe. Náš claim It's in your DNA to myslím nejlépe vystihuje. HF riders, ambassadors, family nebo jakkoliv tomu chceš říkat nejsou jen o top riderech, snowboarderech, skaterech či známých jménech, náš kompas je, že cítíme, že člověk má v sobě to Horsefeathers DNA, a to ty máš. Děláš si věci po svém, skejtoval si a máš vztah k lifestylu, který máme i my.
Skejtovat se stále snažím, ale dvaatřicetileté nohy jsou již něco zcela jiného než když jsme měli 16 - 17 let. Teď to už bolí. Pamatuji si, že jsem byl zvyklý stát na skejtu celý den a nebolelo mě nic. Měl jsem modřiny, padal jsem, ale nikdy mě nic nebolelo. Teď 2x spadnu v parku a reálně dva dny "ochkám" kvůli kyčli nebo něčemu podobnému. Jsem vám ale opravdu vděčný, protože jste mi tímto v podstatě splnili můj velký sen. Když jsme byli mladí a skejtovali jsme, tak takový sponzoring byla nedosažitelná věc. Jako malé děti jsme si lepili na stěnu plakáty. Já měl konkrétně dvě značky, které jsem si lepil, a to byly skejtové plakáty od DC a snowboardové plakáty od Horsefeathers. Těmi jsem měl vytapetovaný pokoj. Takže jsem si normálně splnil svůj sen z plakátů ve svém dětském pokoji. Sice velmi poťouchlý a vůbec ne tak, jak by člověk čekal, ale to, že se mi to splnilo byl pro mě jeden z největších mentálních tripů, jaké jsem letos zažil.
Tvé 16 leté já musí být někde tam uvnitř totálně nadšené.
Řekněme si upřímně, moje 16 leté já teď sundá ty plakáty ze zdi a půjde potají masturbovat někam do kouta. Otevřeně si řekněme, je to tak. Já vám za ten support velmi děkuji. Ale zároveň cítím za to ambasadorování jistou zodpovědnost, ale vlastně nevím, co mám dělat. Jen dál chodím venku tak, jak jsem chodil, ale naštěstí se za to necítím nějak extra špatně, protože fakt ty věci extrémně využívám. Ale vlastně jsem i vždy využíval. Posledních 5 let mám například jeden pásek Horsefeathers. Jeden jediný pásek Horsefeathers, který mi nyní nahradil druhý, tentýž, pouze v černé barvě. Stále jsem ho ještě neotevřel, neboť mám vůči tomu jisté výčitky. Nikdy jsem netušil, že se stanu člověkem, co bude mít dva pásky. No a ještě dávno před ambasadorováním jsem měl a stále mám jediné dvoje rifle, modré Horsefeathers rifle a tytéž v černé barvě. Černé nosím na slušné eventy a když se ty modré zašpiní. A mám je léta. Takhle jsem vlastně hrozně spokojený, protože je dost snadné zůstat morálně čistý, pokud ambasadoruješ firmu, která dělá extrémně kvalitní věci. Neboť vím, že pokud si od vás vyžádám gatě, tak mám na příští dva roky o gatě vystaráno. Protože vydrží. Jinak ty rifle ani nehoří.
Zkoušel jsi to?
Ano, všude říkám, že rifle nehoří. A Horsefeathers rifle jsou jedny z mála, které tento test i reálné vydržely. Každému říkám, že rifle nehoří, proto je vymysleli pro kovboje a všichni si myslí, že je to bullshit, že to mám dokázat. No a častokrát, když jsem si zapálil gatě, tak začali hořet. Ale ty vaše ne.
Haha, tak to rádi slyšíme, že rifle prošly testem. A taky co se týče toho, co jsi říkal o kvalitě a výdrži oblečení. Zvlášť, když se už nějakou dobu soustředíme na eko řešení.
Ano, eko stránka je také velmi důležitá záležitost. Já mám například vlastní merch k Lužifčákovi a někdy se mi až hlava točí z toho, za jak levno může být oblečení vyrobeno. To vím i já, že když ti někdo nabídne tričko v základní hodnotě za 1,90 Eur, tak to nemůže být kvalitní. Za tím tričkem není šťastný příběh skoro na žádné úrovni. Takže ano, to je pro mě také velmi velká věc.
Okej, pojďme se nyní vrátit k tobě. Ty jsi stand-up komik, moderátor, mistr kvízů, spolutvůrce úspěšného podcastu, herec a vystudovaný loutkoherec. Co z toho tě baví nejvíc?
Mám vystudované muzikálové herectví se zpěvem a tancem, ale musím se přiznat, že jsem nebyl až tak výborný tanečník, jak by se dalo předpokládat, haha. Na vysoké škole jsem vystudoval loutkoherectví, které mě dosud extrémně baví a i jsem ho dlouho dělal. Moje normální zaměstnání hned po vysoké škole bylo, že jsem ráno vstával v pět hodin, naložil dodávku a šel odehrát hodinové loutkové představení pro děti ve školce. Dopoledne jsem takto oběhl 3 - 4 školky. A to bylo super. Ale pak jsem začal dělat stand-up a začalo se to příliš míchat časově. Je strašně těžké přijít ve 4 v noci domů ze stand-upu, dejme tomu ze Žiliny a vstávat na půl 6 do školky do divadla. Takto jsem to táhl cca rok, až jsem z toho byl už příliš unavený a řekl jsem si, že si musím vybrat jedno z toho. Abych i spal a tak. Vybral jsem si stand-up, protože pokud jednou okusíš stand-up, nechceš už dělat nic jiného.
Co je na stand-upu nejlepší?
Je to úplná svoboda. Nikdy v životě jsem nikde nezažil takovou svobodu. Vůbec. V divadle máš text, který napsal už mrtvý autor a režisér s dramaturgem ti ho připravili a je asi 70 názorů, jak bys to měl hrát. Plus tutéž postavu hrálo 10 000 herců před tebou, je to kolektivní dílo. Při stand-upu si já něco vymyslím, promyslím, zrežíruji, zdramaturguji, sám to hraji a poprvé to vlastně vidí lidé až na jevišti. Je to přesně jako na skejtu nebo jako na snowboardu. Čím větší rail, tím větší adrenalin, čím větší adrenalin, tím větší odměna, když to dáš. Stand-up je naprosto stejný. Čím větší rush, tím větší hype máš z toho, že jsi to dal dobře. Nebo to pak o to víc bolí, když padneš na hubu. A padáš na hubu často. V tomhle je to také velmi podobné skejtování. Musíš to častokrát zkoušet, dokavaď ty věci nedáš, haha.
Na kolik procent bys řekl, že jsou tvé stand-upy o přípravě a na kolik procent je to improvizace?
Já improvizuji hodně. I lidé mě charakterizují jako někoho, kdo improvizuje často, a že můj act vzniká na jevišti. Ale to, že si nepíšu věci dopředu, neznamená, že se nepřipravuji. Lhal bych, kdybych řekl, že pouze improvizuji, neboť jediný rozdíl je v tom, že někteří komici si píší věty na papír a pak je říkají, a někteří komici, jako třeba já nebo Tomáš Hudák, si to nepíšeme na papír, ale stále si je říkáme v hlavě dokola. Stále o tom přemýšlíš. Můžeš vařit, vozit kočárek, můžeš parkovat, ale někde vzadu v hlavě stále přemýšlíš o těch větách. O možnostech. Čili podle mě improvizuji hodně a jsem tedy právem v této kategorii, ale není moc šancí dělat zcela napromyšlené věci, protože před tím, než jsi reálně na tom jevišti, jsi na něm celý den v hlavě. Přemýšlíš, co se stane, když třeba chlap vyskočí a poleje tě pivem. Co bych udělal, když budu uprostřed věty a chlap vyskočí nebo když budu o něčem mluvit a paní si v rohu zakašle. Budu se umět vrátit k myšlence? To je vlastně to. Připravuješ se na bitvu. Když jsi připraven na boj, tak tě vlastně nepřekvapí nic, i když v boji improvizuješ. Nejdeš o přesně nacvičenou sérii seků a úderů, nejdeš katu karate.
Máš ze stand-upů i nějaké zábavné storky nebo nějaké bizarní věci, co se ti staly?
Například, když jsme si dělali srandu z prezidentského kandidáta Harabina, což byl takový starší pán, který věřil v desetitisíce imigrantů směřujících na Slovensko ve vlakových soupravách. Před volbami se stalo, že jsem na jeho adresu hodil nějaký joke a asi 70 letá paní se postavila a přišla nám na jeviště do očí ukázat fakáče.
Nebo máš na stand-upu skupinu evidentních voličů ĽSNS (slovenská krajně pravicová politická strana), kteří sedí za jedním stolem a vypadají tam jako karton vajec. Všichni holohlaví. Řekneš si, že tam si jde asi někdo dělat omeletu, haha. No a můj oblíbený vtip je: Jakou mast používá fašista na hemoroidy? – Mazurek (Milan Mazurek, slovenský politik medii označovaný za neonacistu). A to se jich normálně dotklo. Chlap vyskočil, že co, jdu tě zbít? A já že dobře, můžeš mě zbít. Všichni jsme si toho plně vědomi, že mě můžeš zbít. Ale nikdy to vlastně úplně nedotáhnou. V klubu. Venku na cígu se mi už párkrát stalo, že jsem měl namále. Ale to jsou věci, se kterými musíš počítat. Pokud chodíš někam živě vystupovat a živě si děláš legraci, tak je to normální věc. Jakože je špatný, když ti někdo na hubu dá, ale jsme lidi a já to úplně chápu. Všichni jsme velmi jednoduché opičky. Pokud ti někdo urazí kámoše a ty na to nedokážeš najít odpověď, tak prostě napínáš svaly a děláš grrrrr. Jsme prostě s opicemi stejní savci. V tomto slova smyslu jsme velmi prostí.
Dostal ses už reálně za něco, co si ve svém stand-upu řekl, do bitky? Nebo si dostal alespoň facku?
Do bitky ne, ale nějaká ta strkanice byla. I facka. A možná ještě nějaká taková silnější pěst do ramene. Ale opravdová bitka ještě ne. Podle mě i tak lidem, kteří si chtějí takto fyzicky dokázat, že mají nad tebou převahu, stačí ukázat, že tu převahu mají. Většinou jako komik máš takovými situacemi vytrénovanou empatii a pro mě není nic lepšího, než v tu chvíli najít společný joke. Je to v pohodě. Umíš to odhadnout.
Okej, pojďme teď trochu změnit téma. Zaregistrovala jsem, že se spolu s manželkou Ivkou nyní stěhujete. Jak to jde?
Momentálně předěláváme byt a architekt nám udělal překrásný návrh. Bude tam odhalená cihlová stěna, odhalený betonový trám, dřevěné obklady, čisté linie, minimalismus. V podstatě očekávám, že jakmile se to dostaví, tak si tam nějaký bradatý hipster přijde připnout kolo a objednat kávu, haha. Bude to hezké. Momentálně bydlíme u Jana Gorduliče, mého kamaráda ze Silných řečí, alias vedoucího Silných řečí a.k.a papa stand-up komedie. Jsme u něj v podnájmu v jednom z jeho bytů, které má ve svém Airbnb impériu pasivního příjmu. Ale minimálně ještě dva měsíce budeme v takových velmi zvláštních podmínkách.
Na sociálních sítích máte s manželkou účet luzinovci_na_tripe. Kdo to inicioval, kdo vymýšlí a plánuje tyto tripy?
Všechny tyto odpovědi mají společného jmenovatele, který se jmenuje moje paní Ivka. Ona je velký plánovač, velký výletník a já jsem takový ten klasický mrzout, který nikdy nikam nechce jít a pak je tam vždy velmi spokojen. Pokaždé. A platí to i nyní u těchhle víkendových výletů. Nikdy se mi nechce, nikdy nechci nic, ale je to asi nejlepší způsob, jak zůstat mentálně zdravý a při smyslech. Čili ano, chodíme každý víkend na takové dobré 6 – 7 - 8 hodinové tůrky. Ivku to celé focení a blogování velmi baví. Hlídá si správné časy, kdy dávat posty, sleduje publikum, cílené reklamy a tak. Je to jedna ze strašných vesmírných nespravedlností, že moje úžasná paní, která se v tom prostě vyzná a opravdu to bere vážně a baví ji to, má desetinásobně méně followerů než já. Já si na sociální sítě dávám fóry a fotím si jídlo. Ale kvalitou a vizuálně je ten obsah mizerný. Ale tímto si nestěžuji, lidičky, děkuji vám za podporu, ale vesmíre, pokud tohle posloucháš, tak jsi nespravedlivý vůči mé paní manželce a komukoliv, kdo to bere vážněji než já.
Máš z věcí, které si dostal, nějaký oblíbený kousek?
Já mám stále nejraději ten svůj Horsefeathers pásek. Kožený, s ocelovou přezkou. Tak má pořádný pásek vypadat! Ten je podle mě best of the best. No a také rifle, které jsem již zmiňoval. Z věcí, které jsem teď dostal, to je zimní bunda. A ta je nonsense v dobrém slova smyslu. Přes zimu jsem chodil v krátkém tričku a na něm jsem měl jen tu bundu. Hodně se už například těším na léto. Toto léto bych možná poprvé ve svém životě chtěl letní gatě. Bylo mi totiž vysvětleno, že existují kalhoty i z jiných materiálů, než je ta nejsilnější riflovina. A dokonce se možná letos odvážím i na kraťasy. I když stále zastávám teorii, že dospělý muž by neměl chodit v kraťasech nad koleno. Potom v podstatě chodíš v trenkách. To je divný. Kdo se chce na ulici dívat na chlapské koleno? Chlupaté, kostnaté, hnusné chlapské koleno. Krátké gatě nosíš ve školce a ve škole, ne jako dospělý muž. Ale nějaké takové kraťasy těsně pod koleno bych možná vyzkoušel. Pokud budou rozumné mužské délky.
Kubo, máš ještě něco, co bys chtěl dodat na závěr?
Já bych chtěl velmi poděkovat Horsefeathers. Za to, že jste tu od začátku, ještě od dob Board magazínu. Neboť mnoho věcí tehdy začalo a teď už o nich není moc slyšet. Přece jen, jsou tu nápady a pak přichází opravdový život a ne vždy to mezi sebou koreluje. A ostatním lidičkám: dávejte si bacha, milujte se a nebuďte na sebe zlí na internetu. Je to hrozně super, i když zde v komentářích bude určitě 20 komentářů, že co je to za zbytečného týpka s buzerantský hlasem. Ale pokud ti to pomůže, tak okej kámo, jdi do toho, uleví se ti. Ale buďte na sebe hodní, myjte si ruce a milujte se! Určitě vás někdo miluje a určitě milujete někoho vy. Tak proč se v této špatné době nezaměřit právě na tuto velmi jednoduchou a dostupnou komoditu. Prostě, milujte se! Čaute.
Jakub na Instagramu: https://www.instagram.com/kuboluzina/
Lužinovi na Instagramu: https://www.instagram.com/luzinovci_na_tripe/
JAKUBOVY OBLÍBENÉ PRODUKTY
