Sleva 30% na vybrané jarní bundy! Vybírej 👉 zde

Nákupní košík

Zavřít

V košíku nemáš žádné zboží.

Doprava zdarma od 500 Kč

30 dní na vrácení

Honza Řeháček: Fotkou se snažím zachytit moment a předat ho dál

27/5/2021 | Horsefeathers / Renata

Honza Řeháček je fotograf, video maker a online content creator. Na sociálních sítích má účet s názvem @kopernikk, který má v současné době více jak půl miliónu sledujících. Mapuje v něm svá dobrodružství se svým psím parťákem jménem Sitka. Více se o téhle podařené dvojce dozvíš v následujícím rozhovoru.

Ahoj Honzo, můžeš se nám na začátek představit, prosím? Odkud jsi a čemu se věnuješ?

Ahoj, jsem Honza Řeháček, loni jsem překlenul třicítku a posledních šest let se věnuji focení, videu a celkově online marketingu. Když mi bylo 24, dělal jsem kancelářskou práci, ve které jsem časem začal řídit šest lidí. Stres z odpovědnosti a z toho, že jsem to už celkově nezvládal, mě dohnal ke dvěma srdečním příhodám. Řekl jsem si, že stačilo, a tak nějak jsem začal hledat sám sebe. Začal jsem pravidelně chodit do hor, ke kterým se pak přidalo i focení a později i můj vysněný pes, československý vlčák jménem Sitka. Toto celé nějak do sebe zapadlo a vydrželo mi to až do dnes. Nejvíc mě na tom baví asi to, že díky online světu mám přístup ke všem creator ve světě, takže inspirace a řekněme i "konkurence" mě žene stále vpřed. Úplně mě to pohltilo, i když loni jsem měl asi půlroční krizi, během níž to vypadalo, že s tím už seknu. Ale naštěstí se to celé ke mně vrátilo a teď je to úplně jiné.

 

Na sociálních sítích máš velmi populární účet s názvem @kopernikk. Co znamená to jméno?

Dá se na to dívat ze dvou úhlů pohledu. Jeden je, že název @kopernikk vznikl díky jednomu z mých nejlepších kámošů. Jeden čas mi totiž říkal Janíček Perníček. A nemá to spojitost s drogami, haha. Z toho pak udělal Kopernika. A později, když jsem hledal nick, za který se skryji na Instagram, jsem si na toho Kopernika vzpomněl. Bylo to i skrz astronoma Mikuláše Kopernika, protože já jsem starý hvězdář. Odmalička mě fascinují hvězdy a vesmír celkově. Od osmi let mám knížku o vesmíru a dodnes z ní čerpám, učím se souhvězdí a podobně. Takže to jsou asi ty dvě linie, které jsou schované za @kopernikk-em.

Honza Řeháček

„Mou hlavní inspirací při focení je příroda a celkově to, že i když přijdu na stejné místo, je pokaždé jiné a jedinečné. Baví mě na tom to, že fotka je schopna ten moment uchovat. Já se to snažím zachytit a předat dál.“ 

- Honza Řeháček

Honza Řeháček v novém HF spotu

@kopernikk má v této chvíli 514 tisíc sledujících. Jak se ti podařilo rozjet ten účet až do takových vysokých čísel? Máš tam nějaký takový milník, kdy sis uvědomil, že to začalo takhle prudce růst?

Těch průsečíků bylo za posledních 6 - 7 let několik. Vím, že v prvních dvou letech se mi podařilo dostat skrz tagování ve fotkách na účty jako @moodygrams a podobně, což přineslo nějaké první tisíce sledujících. Pak se mi i na základě toho ozvali z Adobe fotobanky na spolupráci, kde mám prémiový účet, na kterém prodávám fotky. Následující dva roky jsem makal na tom, abych co nejlépe dokázal podchytit emoci ve fotce a sdělit to, co skrz tu fotku vnímám. Ke konci roku 2018 přišel obrovský boom s jednou mou fotkou. Je to asi moje nejznámější, a zároveň nejčastěji kradená fotka. Vzniklo z ní i množství fotoobrazů a podobných věcí, ke kterým jsem nedal svolení. Takže i to byla jedna z věcí, proč mě na chvíli přestalo focení bavit. A pak to celé odstartovalo, když se mi ozvali z Bored Pandy, že se mnou chtějí udělat rozhovor, a že by k tomu chtěli zhruba 20 fotek. Na základě toho se to rozběhlo i skrz celkem vysoké celosvětové účty na Instagramu, jako například @9gag apod. Dále se mi ozvali z druhé největší globální agentury v Británii a udělali se mnou rozhovor, který vyšel jako psaný článek v celosvětovém žurnálu Metro. Na základě toho mi ta čísla vylétla někde ke 300 tisícům. A jedním z největších highlightů v rámci fotky bylo asi sdílení od Petera McKinnona. Používal jsem jeho hashtag a on mě vybral mezi 10 nejlepších a na základě toho mi ještě dodnes lidé píší, že mě objevili skrz jeho YouTube kanál. A tehdy to narostlo na ten půl milion. To bylo pro mě nepředstavitelné, nikdy by mě nenapadlo, že se to může dostat takhle daleko. Chvíli ta čísla ještě rostla, ale v roce 2020 jsem v rámci osobní krize nebyl velmi aktivní, takže to začalo degradovat. Ale neberu to nějak špatně, naopak, prostě se to čistí a chápu, že ne úplně všechny to baví. I já sám teď ještě z větší části tápu, kam to vlastně celé posunout. Za krátký čas to nabralo takový peak, že jsem svým způsobem předběhl sám sebe a nevěděl jsem, co s tím.

S takovými obrovskými čísly již v podstatě přichází i určitá "odpovědnost" za to, co tam dáváš. Nezačalo ti to lézt na nervy? Neztratil ses v tom nějakým způsobem?

Dost jsem se v tom ztratil. Ta odpovědnost tam není jen z pohledu toho, co tam dáváš, ale také z toho, že si uvědomíš, že tě může vnímat přes půl milionu lidí na této planetě. Musíš přemýšlet, jakou message k nim šíříš. Celkově na mě dolehla ta tíha toho "fame-u", i když jsou to stále jen nějaká virtuální čísla. Tím nemyslím, že bych si toho nevážil. Právě naopak. Ale bylo náročné se s tím vypořádat, protože jsem na to absolutně nebyl připraven. Přišlo to z ničeho nic. A na pár měsíců mě to dost odrovnalo, to je pravda.

 

Pojďme nyní přejít k obsahu @kopernikk účtu. Největší hvězdou tam je momentálně tvůj psí parťák, Sitka. Jak jste to vy dva dali dohromady?

Ten profil mám vedený jako fotodeník toho, co spolu zažíváme. Hodně cestujeme, hodně chodíme. Československý vlčák je náročné plemeno na pohyb, psychiku a celkově na zvládání. Přece jen má v sobě něco z vlka, takže to není obvyklé psí plemeno. Vlk mě fascinoval už od malička, a když jsem zjistil, že existuje psí plemeno, ve kterém je určité procento karpatského vlka, řekl jsem si, že by to mohl být super parťák. Bylo to někdy po tom, co jsem ve svých 24 letech poprvé vyhořel. Je to takový tichý společník, kterému nevadí, že půjdeme ještě 10 km navíc nebo že počasí není zrovna příznivé. V horách mu dávám maximální možnou svobodu, pozoruji ho při tom, jak vnímá svět a na základě toho s ním dělám fotky a videa.

Má Sitka za sebou nějaký výcvik a vydrží ti "pózovat", nebo jsou všechny ty fotky momentky?

Nechodil jsem s ním na žádný výcvik. Je pravda, že prvních pár měsíců jsem tu jeho povahu těžce nezvládal, protože i když jsem si myslel, že jsem na něj připraven, absolutně jsem nebyl. Začal jsem číst hodně literatury o vlcích a o tom, jak fungují, a to mi v tom dost pomohlo. Naučil jsem se vnímat, co všechno potřebuje. Fotky a celkově to, co s ním tvořím, vzniká tak, že někam jdeme, já ho nechám, ať objevuje a když si někde správně lehne nebo stoupne, tak stisknu spoušť. A pokud jsme na nějakém místě, kde přijde správné světlo tak prostě použiji pamlsek a vím, že mám pár vteřin na to, abych to stihl nafotit.

 

Máte spolu i nějaké zábavné historky z těchhle výletů? Neulovil něco náhodou nebo tak?

Naštěstí zatím nic neulovil. V rámci puberty měl dva krásné dny po sobě, kdy jsem si téměř vykřičel hlasivky. První den to byly srnky, za kterými se bezhlavě rozběhl a druhý den zajíc. Tehdy byla ale hrozná mlha a on v ní zmizel. To mi už přestalo být všechno jedno, protože jsem věděl, že v blízkosti je silnice s hustým provozem. Křičel jsem na něj takovým stylem, že když jsem pak přišel domů, zmizel mi hlas. Naštěstí zajíce nedohnal a když jsem ho našel, ani ke mně nechtěl přijít, protože věděl, že má průšvih. No a pak předvedl ještě jednu takovou infarktovou záležitost. Byli jsme u jednoho lomu na Vysočině, Sitka se k tomu lomu, na kterém už byla jemná krusta ledu, rozběhl, nedošlo mu to, propadl se a zmizel pod ledem. Já jsem byl od něho asi na 50 m, ale ten pocit v té chvíli nechceš zažít. Naštěstí vyplul, packama si začal prorážet ten led, doběhl jsem k němu, vytáhl jsem ho, vyhodil ho na břeh a sám jsem se vedle něj svalil a rozdýchaval to. No a ten frajer se po chvíli oklepal a skočil tam zpátky, haha.

Jak dlouho se věnuješ focení? A co je tvou hlavní inspirací?

Vlastně od těch 24 let. Takže teď začínám nějakou sedmou sezónu. Mou hlavní inspirací při focení je příroda a celkově to, že i když přijdu na stejné místo, je pokaždé jiné a jedinečné. Baví mě na tom to, že fotka je schopna ten moment uchovat. Já se to snažím zachytit a prodat dále. A poslední čtyři roky mě nejvíce fascinují východy slunce. Když začíná den, tak to prostě má své kouzlo.

 

Kde trávíš nejvíce času focením?

Krkonoše a Jizerky. To je taková moje malá Aljaška, kterou jsem tady, v rámci České republiky, objevil. Spousta míst mi vyrazila dech. Vůbec jsem nečekal, že tu tak krásná místa máme.

 

Jak jsi ty jako content creator zvládal / zvládáš covid období? Je to práce, která se dá dělat i během pandemie? Měl jsi dost klientů a zakázek, nebo ses ocitl na mrtvém bodě jako spousta lidí během této situace?

V roce 2020 to na mě celé trochu dopadlo, byly v tom i nějaké osobní věci a dostal jsem se do divných psychických stavů. Takže jsem 80% svých spoluprací ukončil. Potřeboval jsem prostě čas sám pro sebe. Ale v rámci toho jsem si aspoň ujasnil priority a své další fungování. Ale být content creator mi přijde jako perspektivní obor i během krize. Svět se přesunul do online prostoru a přijde mi, že si mnoho firem uvědomilo, že kvalitní fotka a video mají význam a v rámci online světa ho budou i do budoucna mít daleko větší než dosud. Je to jedno z povolání, se kterým se i během krizi a lockdownů dá fungovat. Tvořit se prostě dá stále.

Pojďme nyní přejít k tobě. Co dělá Honza, když právě není @kopernikk?

Díky roku 2020 jsem se opět vrátil k prknu. To je věc, která mě provází už asi od 12 let. Potom v nějakých 22 jsem to zatlačil do pozadí a prostě jsem se na chvíli stal kancelářským člověkem. Ale vrátil jsem se k tomu. Skateboarding a celkově ta board komunita mě velmi baví. Díky tomu mám stále v životě mnoho skvělých lidí, které jsem poznal jako puberťák na skejtu. Jsou to z větší části kreativní lidé. To, co dělám, vlastně ani neberu jako práci, takže jsem tím často dost pohlcen. Někdy řádově i dny a někdy jsem naopak vůči tomu vypnutý, ale zároveň v té přírodě jsem pořád. Protože prostě potřebuji vyvenčit Sitku, potřebuji přemýšlet a jelkož jsem dost neposedný člověk, pohyb mi pomáhá uklidnit si hlavu. Na to navazuje i ten skateboarding. Vím, že když vlezu na skate, hlava vypne a odcházím jen s úsměvem.

 

Nedávno jsi pro HF točil jeden spot, ve kterém si vystupoval jako "herec". Jaké to bylo být na druhé straně objektivu?

Bylo to super, mega jsem si to užil. Bylo skvělé, že to točil Honza Minol, který mě ještě jako prcka inspiroval na skejtu a najednou stál za kamerou, já byl před ní a vznikala společná spolupráce. Tím, že dělám fotku a video, mi sledovat ho při práci dalo hodně. A vůbec jsem se před tou kamerou necítil špatně nebo nervózní. Nic takového. Navíc všechny ty aktivity, co se ve spotu objevily, jsou mi velmi blízké, takže i když jsem vstával někdy o půl 4 ráno, abychom to celé stihli, na konci dne jsem byl stále nastřelený energií a pamatuji si, že jsem pak ani nemohl pořádně usnout . Opravdu jsem si celý ten den užil.

Máš v nové jarní kolekci nějakého svého favorita?

V rámci toho natáčení jsem si věci z jarní kolekce vyzkoušel. A mega se mi materiálově líbila košile. Co mi ještě přišlo super, tak byly ty šortky. Venku bylo asi 10 stupňů, voda mohla mít tak 5 – 6 °C, a přesto na mně ty šortky velmi rychle uschly. I materiálem byly velmi příjemné. Takže ty mě dost bavily.

 

Máš na závěr něco, co bys chtěl lidem vzkázat?

Životní moudrosti, haha. Co se týče lidí, kteří jakýmkoliv způsobem vnímají mou tvorbu, ať už mě sledují, nebo ne, tak jsem za to vděčný, protože mi to dokázalo změnit život. Asi k tomu řeknu jediné: když to vyšlo bláznovi s foťákem a se psem, že si může žít svůj život, tak na to má právo úplně každý. Kdokoliv má své sny, a chce si je plnit, tak ať si je plní. Stojí to za to. I když to občas bolí.

HONZŮV VÝBĚR

Rozhovor si můžeš poslechnout také ve formě podcastu