Nakup bike produkty v hodnotě min. 2000 Kč a máš od nás láhev na kolo ZDARMA! | Vybírej 👉bike

Nákupní košík

Zavřít

V košíku nemáš žádné zboží.

Doprava zdarma od 500 Kč

30 dní na vrácení

Vojen Smíšek: Lásku k cestování a kávě máme v rodině

30/4/2024 | Horsefeathers / Renča

Vášnivý cestovatel, boardsports nadšenec, káva&pivo lover, fotograf a videomaker. Řeč je o Vojenu Smíškovi, našem bývalém HF crew kolegovi a současném marketérovi pro český turismus. S Vojenem jsme si popovídali o tom, jak to v Horsefeathers vypadalo během jeho působení více než 10 let dozadu, o jeho cestách, i o jeho současném gastro byznysu s názvem Shots and Sparks.


Vojen Smíšek

Ahoj Vojene, můžeš se nám na začátku představit, prosím?

Jmenuji se Vojen Smíšek, je mi 38 let a pocházím z Jižních Čech, kousek od Budějovic. Od roku 2016 žiji v Lipně nad Vltavou, blízko lyžařského areálu Lipno, o který se s partou staráme, a kde jsem začal svou snowboardovou kariéru, která mě dovedla až k Horsefeathers a dalším aktivitám. Momentálně se živím jako PR a marketingový manažer. Pracuji v managementu cestovního ruchu v rámci Budějovické oblasti, a také dělám video obsah pro sociální sítě @jiznicechy. To je můj full-time job, ale čtyři roky se s přítelkyní věnujeme také našemu espresso baru s názvem Shots and Sparks. Je to pojízdný espresso trailer, který má své pevné stanoviště pár metrů od vody na cyklostezce v Lipně nad Vltavou. V nabídce máme výběrovou kávu, místní pivo, cider a různé limonády. Velmi nás to baví, je to také jakási terapie a změna oproti manažerské práci. Tento rok plánujeme expandovat, v sousední obci budeme otevírat kamennou provozovnu s výběrovou kávou, pivem a malým občerstvením.

Jak vznikla idea mít takový stánek s gastronomií?

Lásku ke kávě ve mně probudili moji rodiče, kteří si doma dělali domácí espresso z pákového stroje na kávu, který v té době nebyl úplně běžný. Na vysoké škole jsem si pak pořídil něco podobného, dělal jsem espresso a spolužáci za mnou mezi přednáškami chodili na koleje na kávu. Smáli jsme se, že to je kavárna u Vojena v 7. patře. Postupně jsem se dostal k výběrové kávě, zaujalo mě to, začal jsem ochutnávat různé druhy výběrových káv a přes jednu kamarádku jsem se spojil s jejím manželem, který má pražírnu. A tak jsme se doma zásobili výběrovou kávou a pokračoval příběh z vysoké školy, kdy k nám kamarádi pravidelně chodili na kávu jako do kavárny. Právě oni nám navrhli, abychom si někde otevřeli kavárnu, a tak jsme se odhodlali a přes covidové léto 2021 jsme spustili náš espresso trailer.

Jak probíhalo otevírání vaší pojízdné kavárny?

S kamarádem jsme se na 3 měsíce zavřeli do dílny a postavili stánek na přívěsu za auto. Konečně jsem využil své strojní vzdělání, svařili jsme konstrukci, nasadili jsme na ni plechy, zavedli jsme tam vodu, elektřinu a rozvody. Všechno DIY. Otevřeli jsme to v červenci, v té době tam bylo opravdu hodně lidí, kvůli Covidu všichni trávili léto doma a Lipno je docela vyhledávaná lokální destinace. Takže jsme bez přípravy rovnou skočili do plného provozu, mnoho věcí jsme dolaďovali a řešili za pochodu. Na začátku to nebylo jednoduché, ale už tehdy jsme věděli, že nás to strašně baví, takže jsme se museli hecnout a dát to. A teď úspěšně otevíráme čtvrtou sezónu.

Shots and Sparks stánek

Co považuješ za top produkt z vašeho sortimentu?

Minulý rok se nám na Bali podařilo domluvit dodavatele výběrové kávy, a to byl celkem hit. Letos ji zatím nemáme, protože balijská kávová sezóna se bohužel neshoduje s tou naší. Ale doufáme, že to ještě stihneme. Tím, že jsme na Bali byli osobně, víme, odkud káva pochází, známe člověka, který ji pěstuje, a jeho dceru, která firmu vede. Bylo to mnohem osobnější, a to jsme lidem, kteří si ji u nás dali, sdělovali. Najednou ten produkt už nebyl anonymní, dostal reálnou tvář a podobu, a tím to bylo pro lidi zajímavější.

Co tě na této práci nejvíce baví?

To, že to lidi baví, a že se k nám pravidelně vracejí. Ať už jsou to místní, nebo lidé, kteří jsou na Lipně jen na dovolené. U cyklostezky najednou najdou budku s nápoji, která je sice totální punk, ale má dobrou kávu. Občas se stane, že se k nám vracejí lidé i po roce, pamatují si nás a přicházejí přímo za námi. Neskutečně mě nabíjí pozitivní energií, když vím, že to neděláme primárně jen pro ten business, ale pro pocit, že jsme lidem zpříjemnili dovolenou nebo běžný den.

Cesta na Bali a dohadování spolupráce s Bali Beans Coffee

Ty jsi také vášnivý cestovatel, co pro tebe cestování znamená?

Cestuji od malička, máme to v rodině. U nás se peníze utrácely za cestování, dobré jídlo a pití. A to mě pravděpodobně formovalo. Zůstalo to ve mně, ať už láska k cestování, nebo k výběrové kávě. Naše rodinné dovolené vypadaly jako dnešní roadtripy. Cestovali jsme autem po celé Evropě, celý školní rok jsem se těšil na prázdniny, kdy zase vyrazíme. Vždy to bylo zážitky nabité dobrodružství. Můj dědeček také hodně cestoval, v 90. letech se vydával na celkem náročné, a na tu dobu neobvyklé, expedice. Například do Papuy Nové Guineje k domorodým kmenům a podobně. Moji první větší cestu jsem absolvoval v roce 2015, kdy jsem skončil v Horsefeathers a vydal jsem se do Thajska. Asie se mi zalíbila - skvělé jídlo za málo peněz, super dobrodružství, levné přesuny, jen s batohem. Chtěl jsem se tam vrátit zas a zas. Takže pak to šlo - Srí Lanka, zase Thajsko, Filipíny, odkud jsem si bohužel přivezl i horečku dengue a žloutenku, Bali, Portugalsko, Maroko, zase Bali, a tak dále.

Máš nějakou vysněnou destinaci, kam by ses chtěl podívat?

Na bucket listu mám už dlouho Vietnam. Ale těch destinací, kam bych se chtěl podívat, mám hrozně moc - například vydat se po stopách mého dědečka do Papuy Nové Guineje, z které budeme mít letos kávu, nebo jít objevovat další indonéské ostrovy, které jsou také obrovským zdrojem kávy, kterou ještě nikdo neobjevil. Ty mě lákají i kvůli surfingu. Bylo by fajn zasurfovat si na nějakých skvělých surfových secret spotech, protože známé surf destinace už bývají většinou přeplněné.

Cestování

Máš nějaké cestovatelské plány na tento rok?

Tento rok děláme velkou investici do nového byznysu, jak jsem již zmiňoval, plánujeme otevřít kamennou provozovnu našeho espresso baru, takže žádné velké cesty neplánujeme. Ale na jednom plese jsme vyhráli letenky do španělské Valencie, takže to určitě využijeme a poletíme tam objevovat lokální výběrové kavárny.

Celkem provozujete i vanlife. Jaké jsou vaše oblíbené destinace?

S dodávkou jezdíme hlavně po Česku, spíme v ní, i když navštěvujeme kamarády. Často jezdíme na Šumavu, ale většina parkovišť, která se tam nachází, spadá pod národní park, kde hrozí riziko, že vás odtamtud vyhodí i s pokutou. Takže se snažíme vychytávat parkoviště, kde to možné je, a zároveň se snažíme být nenápadní. Přijet večer, odjet brzy ráno, a hlavně po sobě nezanechat žádný bordel. Občas vyrážíme i na Jižní Moravu, kde máme příbuzné a kamarády, a jezdíme tam i za vínem.

Vanlife

Pojďme teď přejít k tvému působení v Horsefeathers. Kdy to bylo a co jsi měl na starosti?

Poprvé jsem se k Horsefeathers dostal ještě na střední škole skrze snowboardový kemp ve Francii, na kterém byli i tehdejší největší snowboardové hvězdy, bývalí HF jezdci Richard Skandera, Honza Zajíc nebo i tehdy jen 13letý Roman Dlauhý. Richard mě oslovil, jestli bych jim nešel pomáhat shapovat park na snowboardový event Horsefeathers Jib Masters do Černého Dolu. Večer na afterpárty mě někdo představil Hanušovi, spoluzakladateli Horsefeathers, který mi nabídl brigádu v HF skladu. A to odstartovalo mou cestu se značkou Horsefeathers, s kterou mám dodnes skvělé vztahy a jsem za to hrozně rád. Postupně jsem začal pomáhat na eventech City Jib a Pleasure Jam a v průběhu toho přišla nabídka na full-time pozici HF junior sales manažer pro český trh, kterou jsem samozřejmě přijal. Musím přiznat, že jsem zažil ještě i ty HF punkové časy, kdy párty začínala v pátek po práci a končila v pondělí ráno před prací, haha. Později jsem se v rámci HF přesunul na pozici snowboard team manažer, což byla pro mě příležitost, která se neodmítá.

A jak si vzpomínáš na roky strávené jako HF snowboard team manažer?

Ze začátku to bylo celkem náročné, protože jsme procházeli změnou v riders marketingu. Nejdříve to bývalo tak, že rideři dostali na sezónu oblečení a budget, a když se měli zúčastnit nějakého projektu, ať už to bylo natáčení/focení nebo závody, někdo je naložil do dodávky, všechno jim zařídil, odvezl je na kopec, "zapnul je do vázání" a nechal je tam dělat si svou práci. O všechno měli postaráno, nemuseli nic řešit, jen jezdit. Postupně se to ale začalo překlápět do toho, že si rideri museli začít budovat sociální sítě a sami se na nich propagovat, tak jak to známe dnes. Museli začít být proaktivní, sami si vymýšlet obsah a realizovat ho. A tento přechod byl pro některé ridery nesmírně náročný. Bylo to, bohužel, příčinou zániku i nějakých riders kontraktů.

Co bylo highlightem tvé kariéry v HF?

Highlightem mé kariéry v HF byl nejprve příchod Eikiho Helgasona do týmu, kterého jsem doprovázel po Praze a Plzni a seznamoval ho s chodem značky. A následně také příchod Halldóra Helgasona do týmu. Byl jsem u prvních jednání, která byla super tajná, popíjel jsem s ním pivo v plzeňských podnicích a nikomu jsem o tom nesměl říct. Když přišel den odhalení této spolupráce, vyzvedl jsem ho na letišti a přes zadní dveře jsem ho propašoval na sales meeting v Itálii, kde se o tom dozvěděli i všichni ostatní. Bylo to skvělé. Za takové zážitky jsem opravdu rád.

VOJENOVY TOP PRODUKTY