Od BMX přes enduro až po freeride. Andy Mitaš patří k nové generaci českých bikerů, kteří nechtějí jen závodit, ale taky tvořit, posouvat vlastní ježdění a ukazovat bike svět po svém. Povídali jsme si o jeho začátcích, vlastním backyard spotu, projektu Bike Destinations, spojení videa a biku i o tom, proč je pro něj největší goal jezdit co nejdéle a hlavně tak, aby ho to pořád bavilo.
Ahoj Andy, na začátek se nám prosím krátce představ.
Jmenuju se Andrej Mitaš, ale všichni mě znají jako Andyho. Aktuálně studuju na vysoké škole krajinné inženýrství, ale co je asi nejdůležitější, tak se už zhruba desátou sezonu věnuju gravity ježdění na kole. Začínal jsem na BMX, potom přišlo trailové ježdění a postupně se to zhouplo k enduro závodění. To jsem pak na základě většího úrazu opustil a přesunul se víc k dirt jumpu, freestylu a freeridingu.
Kdy a jak ses vlastně dostal k biku?
Úplně od malička mě rodiče vedli ke klasické cyklistice. Zlom přišel někdy kolem roku 2015. Moji rodiče jsou celoživotní kamarádi s Pavlem Horníkem, který založil a vede Rychlebské stezky. Tehdy mě tam vzali a já zjistil, že na kole se nemusí jezdit jenom na výlety, ale že se dá jezdit i po trailech — a že to může být fakt zábava.
Jak bys dnes popsal svůj styl ježdění? A kde je tvůj bike home spot?
Asi bych to souhrnně pojmenoval jako freeriding. Je to taková kombinace dirtových a slopestylových triků, skákání velkých skoků na velkém kole a celkově průsečík těchto věcí dohromady. Takže velké skoky a do toho triky.
Nejčastěji mě lidi můžou potkat v Brně, konkrétně v Bástr dirt parku. Máme tam dirty a pumptrack, takže tam trávím dost času. Zároveň jsem poslední rok hodně pracoval i na svém soukromém backyardu. Snažím se tam být trochu zašitý mimo lidi a pracovat na věcech, které bych pak rád někde ukázal.
Jak vznikl nápad postavit si vlastní backyard spot?
V určité fázi jsem měl pocit, že spoty, které jsou běžně dostupné nebo veřejné, už mi na trénink věcí, které jsem chtěl jezdit, začínají být malé. Bylo to možná rok a půl nebo dva zpátky. Říkal jsem si, že místo toho, abych musel několikrát týdně jezdit třeba do Kálnice na airbag nebo někam za Prahu, bude lepší postavit si vlastní tréninkový spot. Tak jsem se rozhodl vybudovat místo s velkým airbagem a k tomu dirtjumpovou lajnu, abych mohl trénovat v klidu, nemusel brát tolik ohled na ostatní a zároveň necestoval zbytečně daleko. Je to pro mě plnění jednoho z největších snů. Od chvíle, kdy jsem začal jezdit, jsem si říkal, že by bylo skvělé mít něco takového vlastního. Poslední rok se mi na tom konečně dařilo pracovat. Studuju a bydlím v Brně a spot je do půl hodiny za městem, takže je to ideální vzdálenost třeba na odpolední session.
Věnoval ses i závodění. Co zatím považuješ za svůj největší úspěch na kole?
Samozřejmě doufám, že ty největší úspěchy ještě přijdou. Když jsem dřív závodil enduro, pohyboval jsem se na české scéně v juniorech třeba kolem první pětky. Potom, když jsem přešel víc k freeridingu, bych jako zajímavý milník zmínil rok 2024. V Innsbrucku se jela poslední zastávka Crankworx a já jsem si tam dal finále ve Whip-Offu. Dostal jsem se do top desítky a následně jsem na to navázal výhrou divoké karty ve Whip-Offu a pozvánkou na Swatch Nines v tom samém roce. To byly určitě důležité momenty.
„Vždycky jsem snil o tom, že budu jen jezdit na kole, občas něco natáčet, občas závodit — a ono se to vlastně začíná dít.“ — Andy Mitaš
Máš nějaký velký bike dream nebo cíl, kterého bys chtěl dosáhnout?
Můj úplně největší cíl asi není měřitelný eventem nebo místem. Největší goal je, aby mě to pořád bavilo. Došel jsem k tomu i přes různé úrazy, včetně větších. Říkám si, že bych to chtěl dělat co nejdéle a zároveň aby mě to pořád naplňovalo. Když bych měl zmínit něco měřitelného nebo pozorovatelného, tak bych se rád posouval směrem k freeridovým eventům ve stylu Backyard Battle, Fest Series, Darkfest a podobně. Tenhle směr mě hodně láká.
Říkal jsi, že chceš jezdit co nejdéle. Děláš něco i mimo bike, aby tělo vydrželo?
Řekl bych, že největší klíč je silový trénink mimo kolo. Mít tělo připravené na nárazy a pády. Být aspoň trochu obalený svaly, které v určitých chvílích fungují skoro jako chrániče. Zároveň se snažím trávit na kole co nejvíc času. Pohybuju se mezi více disciplínami — od dirtového kola přes freeridové kolo, občas vytáhnu enduro nebo BMX, na kterém jsem vlastně začínal. Je potřeba na tom trávit hodně času, aby si člověk zvykl na všechna kola. Ale nedílnou součástí je minimálně jednou týdně těžší silový trénink, aby tělo bylo připravené.
Pověz nám víc o projektu Bike Destinations.
Bike Destinations je projekt nás tří kamarádů, kteří jsme se potkali právě na Rychlebských stezkách. Jsme to já, Petr Gerenár a Eduard Bainar. Kluci jezdili na kole, ale zároveň se věnovali digitální tvorbě — natáčení a focení. Myšlenka byla taková, že by bylo fajn vytvořit něco, díky čemu bychom mohli víc objevovat svět mimo závody a eventy. Chtěli jsme se podívat na různá místa, přiblížit je ostatním lidem a udělat takovou mapu toho, kam má smysl vyrazit. Tak vznikl projekt Bike Destinations. Snažíme se oslovovat hlavně evropské bikeparky a v rámci spolupráce tam jezdit, zažít to, co nabízejí, a potom to odprezentovat divákům.
Na svém osobním YouTube máš i vlastní bike edity. Ty řešíš taky s nimi?
Jo, převážně to řeším právě s Edou Bainarem. Jsme dobří kamarádi a já mám jeho kameramanský a střihačský rukopis hodně rád. Líbí se mi, jak nad tím přemýšlí. Společně vznikly projekty jako The Frills nebo teď Lucid, kde jsme představovali nový dirtový rám od Meridy. V tomhle si hodně sedíme, rozumíme si a pro mě i pro něj je to ideální kombinace. Dělat něco zajímavého, ale zároveň tak, aby z toho nebyl stres a pořád to byla zábava.
Vidíš v propojení videa a biku i budoucnost, která by tě mohla živit?
Určitě ano. A vlastně bych řekl, že se to do určité míry už děje. Je to jedna z věcí, o kterých jsem vždycky snil. Říkal jsem si, že by bylo skvělé jen jezdit na kole, občas něco natočit, občas závodit a nějak by se to vyřešilo. A víceméně se tohle v mém životě začíná dít. Myslím si, že v dnešní době je tvorba obsahu hodně důležitá součást toho všeho. Nejde jen jezdit na eventy nebo závody, ale taky tvořit zajímavý obsah, aby o člověku bylo povědomí a aby mohl světu něco nabídnout.
Kdy ses stal součástí Horsefeathers teamu? A jak to zatím vnímáš?
Naskočil jsem letos na jaře a jsem nadšený. Mám pocit, že se v Česku kolem Horsefeathers sešla hodně zajímavá skupina lidí — od Vojty Bláhy přes Vilibalda Vítka, Tomáše Zejdu a další. Už jen spojení s těmito lidmi a s tímhle teamem dává člověku určitý kredit. A zatím mě to celé fakt baví.
Máš už po pár měsících testování nějaké oblíbené Horsefeathers produkty?
Určitě Reverb Loose v černé barvě. To je pro mě na freestyle ježdění naprosto nejlepší věc a úplný game changer. V tomhle typu ježdění vozím hodně chráničů a nemám rád, když jsou kalhoty úplně upnuté přes ně. Reverb Loose jsou vodoodpudivé, super pružné a mají volnější střih, takže ani není vidět, že má člověk pod tím brnění. Z toho jsem opravdu nadšený. Na bikepark a velké kolo mě pak hodně baví černé Stoker kalhoty. Jsou odolnější, sedí mi na ostřejší ježdění a celkově mi dávají smysl právě na větší bike a rychlejší lajny. Co se týče horních vrstev, ve finále se stejně nejlíp cítím v bavlně. Hodně mě baví triko Altitude LS — za mě super stylový kousek a bavlna, takže top. A potom taky Instinct, kde mě baví potisk, materiál a celkově příjemný střih.
„Kolo mě baví takovým způsobem, že jsem na něm klidně čtyřikrát nebo pětkrát týdně, takže na ostatní aktivity už moc času nezbývá.“ — Andy Mitaš
Čemu se věnuješ mimo bike? Na Instagramu jsem zahlédla i snowboarding.
Snowboarding vlastně přišel ještě před spoustou těch bike věcí. Dřív jsem závodil ve slopestylu na snowboardu. Možná právě tam se rozvíjela radost a vášeň pro skákání a točení se všemi možnými směry. Když nejezdím na kole, občas se ke snowboardu vrátím, ale většinou je to jen párkrát za sezonu. Kolo mě pořád baví takovým způsobem, že jsem na něm klidně čtyřikrát nebo pětkrát týdně, takže na ostatní aktivity už moc času nezbývá.
Takže je to hlavně silový trénink, kolo a v zimě občas snowboarding. A ještě jsem začal hrát brněnskou hobby hokejovou ligu. V rámci zimní přípravy mi to přijde jako skvělá věc. Po zimě člověk naskočí na kolo a fyzicky se cítí možná ještě líp než předtím.
Kde tě můžou lidi během sezony potkat?
Určitě budu v Leogangu, kde se v rámci výročí založení bikeparku pojede invitational Whip-Off závod. Mělo by to být na konci července. Potom mě čeká Shredfest v Polsku ve Zlotém Gronu, někdy kolem druhého srpnového víkendu. Tam by měl být taky Whip-Off a nějaký dirt jump/slopestyle formát. A mezitím možná Backyard Battle u Clemense Kaudely. Uvidí se, jak to celé dopadne.
